Kázání 5. neděle postní – Iudica

Předehra

Vstupní Slovo: Ž 43:1-2 Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým! Tys přece moje záštita, Bože. Proč zanevřel jsi na mě, proč stále chodit mám zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?

Píseň: 321 Jezu, přispěj ku pomoci

Modlitba s vyznáním vin a prosbou o odpuštění:

Píseň: 682 To já, ó Pane můj

Čtení: Sk 4:34-35. 5:1-11 Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. – Také nějaký muž, jménem Ananiáš, a jeho manželka Safira prodali svůj pozemek. Ananiáš si však s vědomím své ženy dal nějaké peníze stranou, zbytek přinesl a položil apoštolům k nohám. Ale Petr mu řekl: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“ Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň. Mladší z bratří ho přikryli, vynesli a pohřbili. Asi po třech hodinách vstoupila jeho žena, netušíc, co se stalo. Petr se na ni obrátil: „Pověz mi, prodali jste to pole opravdu jen za tolik peněz?“ Ona řekla: „Ano, jen za tolik.“ Petr jí řekl: „Proč jste se smluvili a tak pokoušeli Ducha Páně? Hle, za dveřmi je slyšet kroky těch, kteří pochovali tvého muže; ti odnesou i tebe.“ A hned se skácela u jeho nohou a zemřela. Když ti mládenci vstoupili dovnitř, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži. A velká bázeň padla na celou církev i na všechny, kteří o tom slyšeli.

Píseň: 633 Povstali jsme z lože svého

Čtení: Př 12:12 Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.

Píseň: 512 Kristus příklad pokory

Kázání: J 17:17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.

Píseň: 276 Kdo je mocný jak ty, Hospodine

Kázání: Co je pravda? slyšíme někdy kolem sebe. Nebo slyšíme jinou podobu: Každý máme svou pravdu. Já mám svou pravdu, ty máš svou pravdu a budeme se respektovat. – Jenže když má každý svou pravdu, nemohli bychom spolu hovořit a vzájemně se domluvit. Svět by potom byl jedna velká plástev, na níž bychom žili každý ve své komůrce a nemohli bychom se nijak dorozumět. Současně ale při obhajobě pravdy nesmíme užít jakéhokoli násilí, pak sama pravda se může změnit ve vražednou zbraň, učí současný chorvatský evangelický teolog Miroslav Volf. Pamatuji si, začal jsem zrovna chodit do školy, když v televizi vysílali záběry z Bosny včetně třeba rozstřílených oken bytových domů a ve škole probíhaly bazary oblečení. Kdybychom chtěli hledat pravdu jako církev, je zkrátka sice pravda, že Pán Ježíš podával učedníkům chléb i kalich, ale nelze na někoho vytáhnout nůž jen proto, že je katolík.

Biblická pravda se popisuje hebrejským slovem emet nebo emúná, což je kořen slova stejný se slovem amen, „vpravdě“, „tak se staň“.

A protože (alespoň dlouhodobě) to nedokážeme z vlastní síly, tuto obranu pravdy, sám Pán Ježíš nám představuje modlitbu: Posvěť je pravdou, prosí Otce. Tvé Slovo je pravda. Co všechno to může znamenat?

Předně: Při obraně pravdy je důležitá modlitba. A duchovní boj. To se ostatně dozvídáme z Písma:

Ježíš prosí Otce. Tedy pravda bude někde mimo nás. My ji nevlastníme a je otázka, zda ji najdeme v tomto světě.

Že Ježíš prosí Otce bývá někdy argumentem některých věřících lidí, že se máme modlit jen k Bohu a nikoli k Ježíši Kristu, a že také proto učí Ježíš své učedníky Otčenáš. To je ovšem hluboké nepochopení. Když například malomocní volají „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou“ – jedná se o hluboce upřímnou modlitbu!

Ježíš prosí. Je tedy třeba urazit nějakou cestu, nějaký dialog, rozhovor o pravdě, to se vracím k tomu začátku, že nemůžeme jednat o pravdě jen každý sám za sebe. A rovněž tu pravdu ve víře nemůžeme představovat jako povinný seznam věcí. Proto Ježíš vykládá podobenství. – Co dělá Ježíš pro pravdu dále?
Ježíš prosí o posvěcení. Také na jiných místech říká: Buďte svatí, jako i já jsem svatý. Lze ovšem být svatý? Na to se můžeme podívat z několika úhlů:
Svatý znamená oddělený ke zvláštnímu Božímu úkolu.
První křesťané se nazývali svatí.
A svatý si také můžeme přeložit jako posvěcený, a to vše, co jsme řekli, se děje z Boží milosti.
Co je to posvěcení pravdou? Ta svatost není jen ta kvalita, kterou jsme dostali zadarmo. Je to také oddělení k určitému duchovnímu úkolu. Všichni jsme Kristovými učedníky, můžeme si říci, že někdo z nás má úkol Slova, jiný má úkol prorocký, další úkol jako starší sboru spravovat různé věci, další vozí dřevo a uhlí, jiný se stará o sekačku, další o zahradu, někomu je vlastní charita a pomoc druhým, další umí hrát na nástroje, někdo výborně peče a tak bychom mohli pokračovat. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. (1Kor 12:7) To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. (1Kor 12:11)

Jak můžeme být posvěceni pravdou? Posvěcení se v Písmu týká kněží, svatých míst, obětních darů a svátečního jídla, domu Božího, přítomnosti Boží v lidu, jména Božího, obrácených lidí, kteří jsou jako dar Boží. – To vše je posvěcováno. A to se děje Slovem Božím. Když pronášíme biblická slova jako požehnání, posvěcení, posilu, svědectví víry, Slovo na začátek dne, modlitbu před jídlem, Slovo na konec dne, čtení hesel jednoty bratrské a tak dále.

Izajáš 55:11 píše: Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal. – Vykoná, co chci – i když svědčíme někomu, kdo biblická slova slyšet nechce, určitě nad tím pak musí alespoň nějak přemýšlet. A když nás odmítají, můžeme takto lidem alespoň požehnat.

Na prezidentské standartě čteme heslo „Pravda vítězí“. Původ hledáme v dopise mistra Jana Husa Janovi z Rejštejna. Původně byla tradována v podobě „Pravda Páně vítězí“. Tak byla inspirací i prezidentu Masarykovi, když spolunavrhoval státní symboly nové republiky.
Mistr Jan Hus říká v kázání o pravdě toto: Pravdu máme:
1) slyšet, 2) učit, 3) milovat, 4) mluvit o ní, 5) držet se jí, 6) bránit. – Pravda nás pak je schopna vysvobodit od: 1) ďábla, 2) smrti duše, 3) smrti věčné. To nám říká mistr Jan a my se ptejme:

Jak nás to změní?
Jak nás změní Boží Slovo a pravda? Třeba změníme názor. Nebo si na ten svět okolo sebe nasadíme brýle. Nebo si ty brýle vyčistíme a otřeme od sazí a zjistíme, že svět je docela pěkné místo. To je dnes zvláštní říci, ale právě tam, kde svět hezký není, je na nás, abychom Boží Slovo uskutečňovali: Jozue 21:45 Ani jedno ze všech dobrých slov, která Hospodin mluvil k domu izraelskému, nezapadlo: všechno se uskutečnilo. To znamená: Všechno, co je Boží vůlí, se stane i bez ohledu na vnější podmínky a lidské názory. Jen je dobré, když si Pán Bůh k tomu volá i nás. A to Slovo Boží, které se uskutečňuje mezi námi, nemá být nějakým budovatelským heslem, ale písničkou naděje. Že to není teorie, ale Pán Ježíš, když to řekl o sobě sám: Já jsem ta cesta, pravda i život. (J 14:6)

Tedy závěrem: Když přemýšlíme, co je pravda, můžeme se modlit. Máme se totiž ke komu obrátit. Nezůstaneme pak stejní. Něco se dozvíme. Něco poznáme a víme, kterým směrem se dívat. A k tomu všemu máme svobodu jako zde na cestě, když se ohlédnete z okna: jakmile budeme stát tu na křižovatce, máme naprosto svobodnou vůli jít na Škarmanku, k hasičům, na zastávku, do lesa cyklostezkou nebo do města – a je jen na nás, zda najdeme také cestu do domu Božího. Odkud nás zase vede Boží Slovo: Vyjděme dnes s otázkou, kterou si můžeme klást v každou chvíli: Co na to říká Bible?

Modlitba: Pane Bože, dej nám poznat, jak se máme správně ptát na tvé Slovo. Jak mu máme správně naslouchat. A jak máme najít správnou cestu.

Píseň: 703 Kdo Bohu ve všem oddává se

Ohlášky

Přímluvy + modlitba Páně

Slovo na cestu: Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. Iz 50:4

Požehnání + Jděte, jste posláni.

Píseň: 604 Soudce všeho světa, Bože

Postludium

Vyslání: Jděme ve jménu Páně.