Kázání Květné neděle – Palmarum

Vstupní Slovo: Ztišením se sluší tebe chválit, Bože na Sijónu. Plnit tobě sliby, k tobě, jenž modlitby slyšíš, přichází veškeré tvorstvo. Ž 65:2-3

Píseň: 247 Ve tvém jménu

Modlitba s vyznáním vin a prosbou o odpuštění

Píseň: 262 Můj klenote ze všech nejkrásnější

Čtení: Gn 22:1-8b. Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl. Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo, řekl služebníkům: „Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme.“ Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: „Otče!“ Ten odvětil: „Copak, můj synu?“ Izák se otázal: „Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?“ Nato Abraham řekl: „Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné.“

Píseň: 355 Pane, ty jsi vinný kmen

Čtení: Ezech 28:25-26 Toto praví Panovník Hospodin: „Shromáždím dům izraelský z národů, mezi kterými jsou rozptýleni, a budu mezi nimi posvěcen před očima pronárodů. Budou bydlet ve své zemi, kterou jsem dal Jákobovi, svému služebníku. Budou v ní bydlet bezpečně, postaví si domy, vysadí vinice, bezpečně budou bydlet, až vykonám soudy nade všemi sousedy kolem, kteří jimi pohrdají. I poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh.“

Píseň: 351 Vy v jméno Boží pokřtění

Kázání: J 12:12-22 Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: ‚Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.‘ Jeho učedníci tomu v té chvíli neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo. Zástup, který s ním byl, když vyvolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví. Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení. Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“ Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové. Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip to šli říci Ježíšovi.

Píseň: 314 Za dar Slova, Bože milý

Kázání: Přichází zástup s palmovými ratolestmi a provolávají slávu. Představme si, jak třeba muselo vypadat osvobození Kdyně americkou armádou. Atmosféra něčeho nového, provolávání slávy.

Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Nepochybně jsou zvědavi, kdo je ten, který vzkřísil Lazara. A protože v tu dobu jsou v Jeruzalémě opravdu spousty lidí, kteří přišli na svátky, i zástup těch zvědavých je značný. Je ale zajímavé, jak Ježíše ihned poznali. To si evangelista nechává pro sebe. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský,“ citují tak 118. žalm. To slovo hosanna je dvojznačné, na jednu stranu je to zvolání slávy, na druhou stranu prosí o pomoc. Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: ‚Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku,‘ cituje zde Jan proroky (Za 9:9, Sf 3:18). A děje se zvláštní znamení: Král na oslu, to je něco jako prezident, který sám řídí trabant, i když kdo ví, z trabantů se zase stávají úctyhodné veterány.

Neboj se, dcero Sijónská, tedy neboj se, Izraeli, zkoušený dějinami. Neboj se, Abrame, s tebou i tvým synem je a bude Bůh. Ale také neboj se, Izraeli, který jsi zavrhoval proroky. A také neboj se, církvi, dějinami zkoušená i vláčející ty, kdož se právě nevešli do tvého obrazu. Neboj se, dcero Sijónská, která jsi posmívala svatého Františka jako chudého blázna, který rozmlouvá se zvířátky. Neboj se, dcero sijónská, která jsi brala na hůl Petra Valdese, Jana Husa, Jana Kalvína, ale i Michaela Serveta. Laického kazatele, reformátora středověku, pokračovatele reformace i reformátora reformací zavrženého, když nepřijímal dogmata. Ale také neboj se, církvi valdenská, církvi podobojí, neboj se, Martine Luthere, jednoto bratrská, neboj se, tajný evangelíku. Neboj se ani na základě jiných svých zkušeností, Bůh je s tebou. Neboj se. Král tvůj přichází. On tebe a všechny zná jménem.

Jeho učedníci tomu v té chvíli neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo. Zástup, který s ním byl, když vyvolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví. Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení. Kdo má uši, slyš, uslyší později svědek Jan v poselství církvím. Kdo má smysl pro spravedlnost, otevřené smysly, otevřené srdce, ten uslyší a pochopí. A to nejsou jen lidé dnes v církvi. Jen potřebují, aby se s nimi v pravý čas a na pravém místě někdo z nás potkal. Je tu jen jeden rozdíl: Každý hledáme něco trochu jiného. U Jana je zde ten zázračný mistr. V jiných příbězích evangelií to dobře známe, když se na Pána Ježíše přišli podívat, asi je ani nezajímalo jeho kázání, ale chtěli jej zhlédnout prostě jako divotvůrce.

Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“ Paradoxní konstatování, když si uvědomíme, že učení Ježíše Krista se až dodnes prosazuje jen pomalu. Ale farizeové to možná říkají proto, že někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové. Lidé hovořící jazykem tehdejších vzdělanců tak budí u farizeů dojem, že když tito se doslechli o Ježíši, kdo ví, jaký až celosvětový dosah má zpráva o tomto člověku, který s sebou táhne a přitahuje mesiášská znamení.

Řekové přistoupili k Filipovi, protože ten měl řecké jméno (Fil’hippos = milovník koní); možná jej znali už dříve. Nebo spoléhali na to, že umí řecky. I když podle posledních výzkumů musel řecky umět i Pán Ježíš. A tito poutníci chtějí vidět Ježíše. Jen se musejí shromažďovat na chrámovém nádvoří pohanů a Filipa prosí, aby zavolal Pána Ježíše, který se možná zdržoval na vnitřním nádvoří židů.

Ti poutníci (a nevíme, jak dalekou cestu mají za sebou) prosí Filipa: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ – Oslovení pane bylo oslovením pro krále nebo vysoké hodnostáře, takový význam má potom titul Pán Ježíš. – A zde je takto nazýván Filip, na tom můžeme vidět, jakou to pro tyto poutníky mělo cenu vidět Ježíše a najít tak nějakého „styčného důstojníka“. Nejlépe tedy toho, který bude umět řecky. Pro nás je to třeba příkladem svědectví. Abychom ukazovali lidem na Pána Ježíše, kteří by jej rádi viděli.
Rádi bychom viděli Ježíše, žádají Řekové. My nevíme, odkud byli, ale připomínají nám podobnou scénu ze Skutků apoštolů: Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývají, ničemu totiž nevěnují tolik času jako tomu, že vykládají a poslouchají něco nového. (Sk 17:21) Tedy jsou zvědaví. Tito Řekové jsou také zvědaví. To je svědectví dnešního svátku Květné neděle. Jan zaznamenal tuto touhu a cestu poutníků ne-židovského původu, tedy pravděpodobně se setkali s Ježíšem při jeho výpravě do Dekapole, právě do tohoto řeckého osídlení kolem pobřeží Středozemního moře. A tito Řekové jsou nám příkladem cesty víry. Rádi bychom viděli Ježíše. Ať je církev otevřena těmto Řekům. Lidem hledajícím. Lidem zvědavým. Lidem čtoucím Bibli jiným směrem než my. Lidem radujícím se tam, kde my jsme se radovat zapomněli. Lidem postícím se tam, kde my už máme všechno. Rádi bychom viděli Ježíše. Zkusme si to říci také my! Co nás ještě na jeho příběhu překvapuje? Co bychom rádi věděli? To ať nás provází na cestě k Velikonocům.

Modlitba

Píseň: 656 Stůj při mně, stůj

Ohlášky

Přímluvy + modlitba Páně

Slovo na cestu

Požehnání + Jděte, jste posláni.

Píseň: 604 Soudce všeho světa, Bože

Postludium

Vyslání: Jděme ve jménu Páně.