Kázání Velikonoční neděle

Preludium: chorálová předehra Christ ist erstanden

Vstupní Slovo

Píseň: 549 Buď tobě sláva

Modlitba s vyznáním vin a prosbou o odpuštění: Pane Ježíši, dej nám radost, i když se nám zdá, že nemáme dost. Dej víru těm, kteří nežijí v míru. A dopřej lásky, kde jsme spokojeni a nepotřebujeme z víry otázky. Na tebe s důvěrou spoléháme. Amen.

Píseň: 558 Přemohl Ježíš smrti noc

Čtení: Kol 2:13-14

Píseň: 719 Mou cestu v rukou máš

Čtení: J 20:1-18

Píseň: 546 Nastal nám čas přeradostný

Kázání: J 20:19-31

Píseň: 772 Kristus má v rukou celý svět

Kázání: Milé sestry a milí bratří, my jme slyšeli to evangelium o vzkříšení a také se můžeme podívat na to, jak vlastně to evangelium prožívali a jak se s ním také vyrovnávali blízcí a učedníci Pána Ježíše; a to není jen záležitost velikonoční a sváteční, ale má nás provázet po celý rok, možno říci i po celý liturgický rok a také po celý život. A pokažfé, i když je Bible již uzavřena co do svého obsahu, tak je také otevřena tím, že k nám zaznívá stále novým způsobem. To byl ten úkol i pro učedníky, kteří byli někdy otevřeni a jindy dokonce usnuli, až se jich Pán Ježíš dokonce ptá: "Ještě nechápete?" - My pak, když si klademe tyto otázky v dnešním světě, přicházíme na to, jak mi bylo i velice moudrou odpovědí: Ti lidé to musí cítit vnitřně sami.

Co cítili, co prožívali učedníci? Byli shromážděni ve strachu, odpovídá nám Jan ve svém evangeliu. Tu přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. - Zde se ukazuje ten velikonoční obrat: Namísto velkého strachu velká radost.

Jan nám představuje svou verzi velkého poslání: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

Pokoj vám. – Jan zaznamenal běžný židovský pozdrav, šalom alejchem, ale zde nabývá skutečného smyslu: Vás nacházím za zavřenými dveřmi pro váš strach – a přináším pokoj. Evangelium zde dokáže být i aktuální: Přináším pokoj do všech zavřených domovů, do všech domovů, které už nestojí, nyní ne pro strach židovský, ale pro strach ruský, protože širá Rus nikdy neví, kde končí. I sem přichází Pán Ježíš. Pro mnohé naše současníky jsou Velikonoce až moc živé a aktuální. A tak i zde máme přinášet pokoj. A že se to týká nás, se dozvídáme vzápětí:

Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás. – To není úkol, který je potřeba nějak stihnout, to je úkol, který je na celý život. Je to úkol, na který máme celý život. A je s námi někdo přitom? Jistěže, Ježíš říká dále:

Přijměte Ducha svatého. – Duch Svatý je také označen jako Přímluvce, v latinské Bibli Advocatus, tedy někdo, kdo na tomto světě stojí na naší straně.
Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny – to je odpověď na modlitbu Otčenáše! My prosíme: Odpusť nám naše viny, pak přiznáváme i svou roli: … jakož i my odpouštíme našim viníkům – a zde k nám Pán Ježíš mluví z opačné perspektivy, z opačného pohledu. O naší aktivitě: Komu odpustíte … Ale jako evangelíci si připomeňme důraz Martina Luthera, že první je zde Boží milost. Nejprve zde byl Pán Ježíš. Nejprve on za nás zemřel. Ale také byl vzkříšen. A naše jednání, které se snaží popsat křesťanská etika, je již jen odpovědí, svobodnou odpovědí. Tedy odpouštějte hříchy. – Komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou, navazuje Pán Ježíš. Tím má být řečeno, že máme-li tento (nebo jakýkoli jiný) Boží úkol, není dobré jej odkládat.

Toto slyší podle Jana deset učedníků, počítáme-li s tím, že s nimi není Jidáš a také Tomáš, jinak Didymos (Dvojče). Ten žádá potvrzení na vlastní oči. Po týdnu se Ježíš ukazuje všem jedenácti a zve si dopředu Tomáše. Ten mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ (Mimochodem toto je vyznání, které pro sebe vyžadoval římský císař: Pán na zemi a ztělesnění Boha.) Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ Jak si to představujeme my? Jistě také nějak „věříme“ tomu, že ráno vyjde slunce, že nám nastartuje auto nebo přijede autobus – to je však víra a spoléhání jiného druhu. A Jan, jako by s tím počítal u svých čtenářů a tedy i u nás, dodává: Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Vracíme se k těm otázkám, které před námi stojí: Jde o to, zda my sami jsme ještě na něco zvědavi, zda něco očekáváme. Zda nějak prožíváme Velikonoce, zda nějak prožíváme Velký pátek, zda k nám nějak promlouvá Velikonoční neděle.

Sami musíme vědět, jestli a co chceme prožívat s Pánem Ježíšem. Jestli čekáme za dveřmi. Jestli se na něco do budoucna těšíme. Jestli jsme ti, kteří se dávno rozprchli, ti, kteří hledají Pána Ježíše nebo ti, kteří stojí pod křížem.
A v čem můžeme najít cestu? Na jednom z kursů pro kazatele nám vyprávěli o jistém africkém kmeni, kde se všichni sejdou v kruhu u ohně a ten, komu někdo zemřel, obchází všechny dokola a vypráví ten svůj příběh se vzpomínkami každému zvlášť. A pokaždé je to samozřejmě trochu jiné a sám ten, který nese ono svědectví, si vzpomíná na nové a nové věci. Ukazuje se to například tak, že v Bibli máme čtyři evangelia. Dnes jsme slyšeli svědectví Janovo. A vlastně pokaždé přicházíme k těm svátkům jako hosté, kteří čekají i slyší něco nového. – Když slavíme neděli Vzkříšení a setkáváme se společně z různých dálek, jaký příběh poneseme my? Co budeme vyprávět?

Modlitba: Pane Ježíši, tobě děkujeme za tvé evangelium. Že k nám přišlo jako nové ráno, jako nový den, jako nový začátek, který ty máš pro každého z nás piřipraven; a děkujeme, že my takto můžeme být s tebou. Prosíme, dej nám, abychom to uslyšeli jako všichn tví učedníci, aby nás to Slovo zastavilo na našich cestách jako třeba Tomáše; abychom také mohli sami vyprávět ten příběh a prožívat jej pokaždé jinak. Dej nám tak, abychom spatřili to světlo, o kterém mluvil evangelista Jan, abychom je měli na cestu a abychom se nebáli za zavřenými dveřmi. O to tebe, Pane Ježíši, pokorně prosíme. Amen.

Vyznání víry

Píseň: 642 Otče náš všemohoucí

Liturgie sv. večeře Páně

Ohlášky

Přímluvy + modlitba Páně

Slovo na cestu: Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky. Mk 16:17

Požehnání:

Píseň: 416 Tvé požehnání, dobrý Otče

Postludium: chorál J. S. Bacha "Jesus meine Freude" - známý jako píseň Pane, hvězdo mého žití