Kázání neděle 2. po Velikonocích: O naději velikonoční víry a o dvou svědectvích

Vstupní Slovo

Píseň: 245 Svatá doba, Páně den

Modlitba s vyznáním vin a prosbou o odpuštění

Píseň: 703 Kdo Bohu ve všem oddává se

Čtení: Mi 6:8 Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá. Jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.

Píseň: 698 Dobře staví, kdo zná a ví

Čtení: J 20:11-17 Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘. Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“

Píseň: 238 Šly zrána ke hrobu

Kázání: J 20:26-28 Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“

Píseň: 315 Nás zavolal jsi, Pane

Kázání: Sestry a bratří, při čtení velikonočních příběhů z evangelií jsem si zase jednou vzpomněl na svého kolegu od baptistů Aloise Boháčka, který kdysi měl sérii kázání „Když si Bible protiřečí“: Tedy dnes, jaké různé výroky a svědectví evangelistů nacházíme ve velikonočních příbězích: My jsme je četli: „Marie, nedotýkej se mne, ještě jsem nevystoupil ke svému Otci.“ x „Tomáši, pojď jsem, vlož svůj prst sem …“

Co chtějí říct evangelisté? Mají pro nás různé výpovědi víry? Navíc Jan, miláček Páně, nám uchovává zajímavé podrobnosti: svědkové se naklánějí do hrobu a vidí i plátna, která zde zbývají.
Marie i Tomáš se setkávají se vzkříšeným, avšak ne nanebevstoupivším Ježíšem. A tak co máme dělat my? Co máme dělat my v různých, nejednoznačných pohledech víry? Na úterní biblické hodině jsme se třeba bavili o tom, zda Zjevení napsal Jan Evangelista. – Co nám chce Písmo říci? Do jaké situace mluví?

Měli se Pána Ježíše dotýkat, nebo neměli?

Marie je statečná, jedna z těch, které šly zrána ke hrobu, když chlapi se rozprchli. Ježíš tedy sází na její velkou víru a říká: „Nedotýkej se mne“. Učedníci naopak, když jsou shromážděni za zavřenými dveřmi, prožívají strach. Pak už tedy vědí, že se jim jejich Mistr zjevil (asi tedy nevědí, že k tomu dojde i další neděli), ale Pán Ježíš podává přímé znamení a důkaz ještě Tomášovi. Je to jako s takzvaným zakázaným ovocem v ráji: Neměli je jíst, ale když pojedli, nezjistili nic světobornějšího, než že jsou nazí. Tedy, získali vědomí studu a potřebovali se něčím přikrýt.

Pán Bůh pořád nezapomíná na to, že jsme jeho děti. Poslouchal jsem rovněž rozhovor na TWR se sestrou farářkou Radkou Včelnou a mluvila o tom, že je velice důležité, jakého Pána Boha dětem (a nejen dětem) představujeme. To také dost ukazuje, v jakého Pána Boha sami věříme. A kde se lépe inspirovat než u Pána Ježíše.
Jsou jistě lidé, kteří si dokáží vybudovat silnou víru. Takovou, kterou jim možná jiní závidějí a oni sami dokáží být oporou druhým.
Marie Magdalská šla k hrobu proto, aby jistě dostála tehdejším zvykům, tedy když její Mistr a Pán skončil na římském kříži a podařilo se jej alespoň narychlo pohřbít, aby jej nabalzamovala, jako to zaznělo i v tom dnešním spirituálu.

Kdo má z nastalé situace strach nebo pochybnosti, vidí ruce a bok a „může si šáhnout“. I s tím Ježíš počítal, proto Tomáše oslovuje.
Nedá se říci, že by jedno z toho bylo špatně. Pán Ježíš Tomáše nekárá. Jen blahoslaví ty další generace, které budou žít z tradice těch, kteří byli přímými svědky Páně. V archivu televize jsem našel vysílání k Velikonocům a před rokem 1989 důsledně zaznívalo pouze sousloví „svátky jara“. Až v roce 1990 přenášejí mši celebrovanou u sv. Víta kardinálem Františkem Tomáškem. A slyšel jsem zajímavý rozhovor s biskupem Václavem Malým, který na Letenské pláni dostal takové oslovení, aby se modlil modlitbu Páně. A všichni shromáždění s ním.

Ta setkání, setkání víry, setkání k víře, jsou různá. Někdo potřebuje přímý dotek k víře, jiný, aby si víru zachoval, by měl z téhož důvodu uchovat úctu před posvátným. Když jsem nad tímto zdánlivým rozporem přemýšlel, vybavil se mi tento obraz: Přijde k vám dítě a říká „Mami, babi, dědo, tati, já se bojím usnout, pod mou postelí musí žít obrovská příšera, já pořád něco slyším a bojím se.“ Když použijeme racionální pohled a řekneme, že nic takového se vyskytovat nemůže, hlavní dveře jsou zamčené a komínem, tím méně ústředním topením se k nám nic nemůže vloupat, moc dítěti nepomůžeme. To o nás ví i Pán Bůh. A tak jde s námi, aby se podíval, že pod postelí nejen že není žádná příšera, ale je moudré třeba pustit pohádku na dobrou noc nebo nechat svítit malou lampičku. A tak s námi jde Pán Bůh. Když chce Marii uchovat vzpomínku na to, co sama prožila ve velké důvěře a víře, raději jí Pán Ježíš řekne, aby se jej nedotýkala. Není smyslem uchovávat relikvie. Naproti tomu Tomáš, kterého bychom přirovnali k Božímu dítěti, které si staví z Merkura a všechno krásně do sebe zapadá a funguje, tomu Pán Ježíš tento vědecký požadavek plní: „Pojď a přesvědč se.“ A Tomáš vyslovuje jako první ze všech učedníků vyznání víry: „Můj Pán a můj Bůh.“

Ty pohledy víry na Pána Ježíše, řekněme fyzické nebo duchovní potřeby, ty nelze bezezbytku vysvětlit, ale ten pohled víry, bez níž bychom tu dnes nebyli, nám říká, co je vlastně důležité pro nás, roku 2022 po Kristu +/- 7 let. Abychom žili jako ty tři svědkyně, abychom spěchali vyřídit, co vzkázal Ježíš milý, znovu očekávat veliké Boží divy, jak jsme zpívali, a dobré skutky včetně podaných rukou víry činit těm živým kolem nás.

Modlitba po kázání

Píseň: 301 Kánon

Ohlášky

Přímluvy + modlitba Páně:

Slovo na cestu: Nebojte se, já jsem přemohl svět. J 16:33

Požehnání + Jděte, jste posláni.

Píseň: 402 Ó Pane můj, nenech mne být

Postludium

Vyslání: Jděme v pokoji, který nám dává Pán.