Bohoslužby dne 21. 1. ve Kdyni, 3. neděle po Zjevení Páně

152 Věříme srdečně v jediného Boha
Ž 67:2 Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář!

214 Z celého srdce svého
1Tim 2:1-4 Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.

702 Mír na zemi daruj nám
Text kázání: Sk 15:1-18 Tu přišli do Antiochie někteří lidé z Judska a začali bratry učit: „Nepřijmete-li obřízku, jak to předpisuje Mojžíšův zákon, nemůžete být spaseni.“ Pavel a Barnabáš s tím nesouhlasili a dostali se s nimi do sporu; proto bylo rozhodnuto, aby ti dva a ještě někteří jiní z Antiochie šli do Jeruzaléma a předložili tuto otázku apoštolům a starším. Církev je tedy vyslala na cestu a oni šli přes Fénicii a Samařsko a všude k veliké radosti bratří vyprávěli, jak se i pohané obracejí k víře. Když přišli do Jeruzaléma, byli přijati církví, apoštoly a staršími a vypravovali jim, jak je Bůh ve všem vedl. Tu povstali někteří bratří z farizeů a prohlásili: „Pohané musí přijmout obřízku a musí se jim nařídit, aby zachovávali Mojžíšův zákon.“ Apoštolové a starší se tedy sešli, aby celou tu věc uvážili. Když došlo k velké rozepři, povstal Petr a promluvil k nim: „Dobře víte, bratří, že si mě Bůh hned na začátku mezi vámi vyvolil, aby ode mne pohané uslyšeli slovo evangelia a uvěřili. A sám Bůh, jenž zná lidská srdce, se za ně postavil: Dal jim Ducha svatého tak jako nám a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, protože jejich srdce očistil vírou. Proč tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na učedníky břemeno, které nemohli unést ani naši otcové ani my! Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše.“ A když Barnabáš a Pavel začali vypravovat, jaká znamení a divy činil Bůh skrze ně mezi pohany, všichni ve shromáždění zmlkli a poslouchali. Když domluvili, ujal se slova Jakub a řekl: „Bratří, slyšte mne! Šimon vypravoval, jak Bůh poprvé projevil pohanům svou milost a povolal si z nich svůj lid. S tím se shodují slova proroků, neboť je psáno:
‚Navrátím se zase a znovu postavím Davidův zbořený dům, z jeho trosek jej opět vystavím a zbuduji, jako byl dřív,
aby také ostatní lidé hledali Pána, všechny národy, nad nimiž bylo vysloveno mé jméno. To praví Pán,
který to oznámil už před věky.‘

Milé sestry a milí bratří,
možná jsme v uplynulých dnech a týdnech slyšeli v různých debatách o ústavě a o tom, zda a jak se dá měnit. A takový důležitý základní dokument měli před sebou i lidé v Pavlově době a diskutovali o něm, velkým tématem byla jeho závaznost. Totiž Mojžíšův Zákon. Tedy Tóru. Ustanovení pěti knih Mojžíšových. Nebo jinak, 613 micvot, různých přikázání tradice pro každý den. A Pavel se ptá, zda a jak jsou tyto zákony důležité a mezi nimi na prvním místě obřízka, znamení Izraele už od dob Abrahama. Některé staré církve, třeba etiopská, provádějí obřízku i křest.
A v takové situaci se ocitl i Pavel. A tu musel říci a rozpoznat, které znamení v církvi předsta-vuje zaslíbení. Je to obřízka, křest, oboje? Je to dar Ducha Svatého? Nebo dokonce více těch darů? Co z toho naplňuje ustanovení Mojžíšova Zákona? Co z toho naplňuje zákon Kristův? A co z toho je vlastně důležité? Jak má probíhat ta změna zákona? A kdy se jedná o tvůrčí výklad ústavy? Řešení této otázky bylo velmi důleži-té. Bylo totiž důležité pro misii. Protože se ob-raceli i řečtí pohané, a tu právě vznikl spor, kte-rý iniciační rituál, které uvedení do Božího lidu je důležitější nebo které je postačující. Co je skutečně důležité a přesahuje i kulturní odliš-nosti. To bylo pro křesťany ze židů důležité, protože si velmi vážili starozákonního svědectví a chtěli je se vším všudy uchovat i v křesťanské církvi.
A v této diskusi je připomenuto prorocké Slovo: ‚Navrátím se zase a znovu postavím Da-vidův zbořený dům, z jeho trosek jej opět vysta-vím a zbuduji, jako byl dřív, aby také ostatní li-dé hledali Pána, všechny národy, nad nimiž bylo vysloveno mé jméno. To praví Pán, který to oznámil už před věky.‘ Takže nejen vzkříšení, ale i obnova jediného, jedinečného Chrámu. Pro všechny národy. Nejen pro Izrael, do nějž patřil i Pavel a mohl na to být patřičně hrdý, ale pro všechny národy. Právě tak, jako probíhala i Pav-lova misie: Otevřením cesty do chrámu Hospo-dinova. Tedy pozváním k životu víry, a to ne naplněním jeruzalémského Chrámu, který byl zbořen brzo po začátku Pavlovy misie, ale vy-tvářením společenství od začátku. A tento nový otevřený chrám se může budovat i u každého z nás. I v našem sboru. Otevřený pro všechny, otevřený pro různé lidi, otevřený pro lidi růz-ných názorů, národů, původu, zázemí a tak dále. Protože tyto rozdílnosti překlenuje evangelium. Dobrá zpráva. A proč?
Uvedu to na příkladu: Když Pavel kázal v Aténách, nalezl tam, jak říká, i oltář s nápi-sem: ‚Neznámému bohu‘. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji. (Sk 17:23) A zvěstoval Pána Ježíše a vzkříšení z mrtvých te-dy evangelium. A na to se ti křesťané z pohanů ptali, cítili, že jde o něco úplně jiného. Teologo-vé později v učených latinských spisech napíší, že Bůh = totaliter aliter, úplně jiný. Úplně jiný než svět a to co svět poskytuje, jiný než jakékoli naše představy nebo naše vlastní porozumění, naše vlastní pravdy. Jiný než cokoli, co se dá vměstnat do vyčerpávajících pouček našeho vě-deckého poznání. Bůh, který je úplně jiný, je Bohem silným. Proto platí zvěst i pro pohany. A zároveň Pán Bůh není vyčíslitelný požadavky Zákona. A koneckonců ani požadavky a para-grafy všech našich zákonů, které si často jako požadavky na druhé lidi stanovujeme sami ve své mysli a ve svém srdci a pak to špatně do-padne, zlobíme se nebo jsme smutní. Ale nad tím vším je místo papírového nebo kamenného zákona Evangelium, dobrá zpráva, která překo-nává všechny rozdíly a rozepře mezi lidmi.
Takovým dobrým znamením bylo, když po-hanům byl dán dar Ducha Svatého: Píše o tom Lukáš v 10. kapitole Skutků takto: Bratří židov-ského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: „Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“ A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní. (Sk 10:45-48) Takže třeba i člověk nepokřtěný najednou začal mluvit jazyky a chválit Pána Boha. Skandál. Ale Pán Bůh-Duch Svatý nám ukazuje, že tady a teď je právě namístě ta otevřenost církve: I pohanům byl dán dar Ducha Svatého, i pohané byli na-jednou proměněni, a na svědectví tohoto Božího přijetí se pak nechali pokřtít.
Možná už dnes tento kulturní rozdíl nám moc neříká. V církvi je asi málo lidí židovského původu. My všichni jsme obrácení pohané. Ale ten kulturní rozdíl můžeme nahlížet jako rozdíl etický, morální, zasahující srdce, nikoli prvotně rozum.
A takováto rozhodnutí, říká Pavel, se dají dě-lat ve světle evangelia. Bez ohledu na to, komu má být pomoženo. Proto také slyšeli kázání evangelia vedle židů tako řecky hovořící pohané a kromě nich také my.
A tak nesme toto zaslíbení s prosbou, kterou píše apoštol Pavel: Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. (1Tm 2:1-4) Kéž bychom ji opravdu poznali, aby evangelium Pána Ježíše bylo pro nás zprávou opravdu radostnou, která bude zároveň tím širokým pozváním do domu Hospodinova! I v situaci, kdy ty modlitby za vládce nebo za lidi v moci postavené jsou potřebné jako sůl.
Jak že to apoštol Pavel píše? Abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasi-tele Boha. To vlastně je ideál svobodné společ-nosti, tedy demokracie i obce Boží. Abychom mohli žít tichým a klidným životem lidem na svědectví. Třeba to bude trvat delší dobu. A tře-ba si toho nevšimnou ani ti, kteří bydlí přímo naproti kostela. Ale našich životů se týká zaslí-bení Toho, který byl tichý a pokorného srdce. (Mt 11:29) Toto zaslíbení totiž pokračuje: A na-leznete odpočinutí svým duším. To souvisí i s tím tichým a klidným životem. Před Pánem Bo-hem, který je úplně jiný. Před Tím, který je Bo-hem silným. Proto platí zvěst i pro pohany. A proto Pán Bůh není vyčíslitelný požadavky Zá-kona.
Jsi, Bože, větší, než je srdce mé, zpívá se v jedné moderní křesťanské písni. Ano, než naše srdce, kam se často vejdou jen ty tvrdé zákony, souzení našich srdcí a jeden druhého. Právě pro-to Pán Ježíš zvěstoval odpuštění. Právě proto vykládal ten kamenný židovský Zákon jinak. A protože nebyl nikde napsán na svitku, byl pro některé těžko rozpoznatelný. I nám se to stává. Ale máme tady už příklad. Příklad Pána Ježíše. Čteme o něm v evangeliích.
Abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti, k tomu máme Kristova zaslíbení. Která se týkají zákona srdce a vyžadují o tom přemýšlet každý den. Ale ne jen jít dopředu a nejlépe mít zařazenou největší rychlost, ale umět se také ohlédnout dozadu. Proto mají Židé Den smíření, proto máme v liturgii vyznání vin. Ale jeden každý můžeme za svým bližním přijít kdykoli. Jako Nikodém, který toužil po znovuzrození. A my to potřebu-jeme. Znovuzrození svých srdcí. I ve křtu, který není na první pohled vidět. Ale je v něm zaslí-bení. Apoštol píše v listu Židům: Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. (Žd 10:21-22)
Přistupme tedy k trůnu milosti Boží s modlitbou. Modleme se.

684 Učiň mě, Pane, nástrojem
647 Kriste, Synu jediný
Postludium