Bohoslužby dne 28. 1. ve Kdyni, neděle Devítník (Septuagesimae) – jmenuje se tak proto, že je 9 nedělí před nedělí velikonoční.

Introit a apoštolský pozdrav
639 Hned zrána vzdej díky
Ž 18:7
V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu.

604 Buď sláva Bohu, chvála Otci
Ex 15:1-2a.
Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraele Hospodinu tuto píseň. Vyznávali: „Hospodinu chci zpívat, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem. Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou.“

549 Chvaliž Hospodina
Sk 16:16-34
Když jsme šli jednou do modlitebny, potkala nás mladá otrokyně, která měla věšteckého ducha a předpovídáním budoucnosti přinášela svým pánům značný zisk. Chodila za Pavlem a za námi a stále volala: „Toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstují vám cestu ke spáse.“ A to dělala po mnoho dní. Pavlovi to bylo proti mysli, obrátil se proto na toho ducha a řekl: „Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji, abys z ní vyšel!“ A v tu chvíli ji ten zlý duch opustil. Když si její páni uvědomili, že tím přišli o svůj zisk, uchopili Pavla a Silase a vlekli je na náměstí před městskou správu. Tam je předvedli před soudce a řekli: „Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé a rozšiřují zvyky, které my jako Římané nemůžeme uznat, nebo se dokonce podle nich řídit.“ Také dav se obrátil proti nim a soudcové z nich dali strhat šaty a rozkázali je zbičovat. Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal. On je podle toho rozkazu zavřel do nejbezpečnější cely a pro jistotu jim dal nohy do klády. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali. Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta. Když se žalářník probudil a uviděl, že jsou všechny dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že mu vězňové uprchli. Ale Pavel hlasitě vykřikl: „Nedělej to! Jsme tu všichni!“ Tu žalářník rozkázal, aby mu přinesli světlo, vběhl dovnitř a pln strachu padl před Pavlem a Silasem na kolena. Pak je vyvedl ven a řekl: „Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?“ Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží. Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít. Pak je zavedl do svého domu, pozval je ke stolu a s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha.

Milé sestry a milí bratří,
z čeho jste v poslední době měli radost? Žalářník, který Pavla nejen vysvobodil, ale ještě i u sebe doma pohostil, je pozval ke stolu a s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha. Takový idealistický příběh.
Ale právě proto, abychom tu nemalovali jenom pastelově barevné obrázky, je třeba si říci, co té radosti předcházelo: Nacházíme se ve městě Filipis, kde zvěstuje evangelium a kam později píše i list Filipským. Pavel je zde spolu se Silasem, Lukášem a Timoteem. Osudy každého z nich byly rozdílné: Timoteus byl čerstvě obrácený, jeho matka byla Židovka a otec Řek. Silas pocházel z významné židovské rodiny a byl jedním ze sedmdesáti učedníků poslaných ke zvěstování po kázání Pána Ježíše. A Lukáš byl řecký lékař, který byl spolupracovníkem apoštola Pavla a podle tradice je také autorem Skutků právě jako dějin prvotní křesťanské církve. O dalších osudech Lukáše i Timotea se však dozvídáme jen z legend.
Pokračujme tedy s Pavlem a Silasem: Byli uvězněni poté, co uzdravili dívku s věšteckým duchem. Vykladači se shodují v tom, že nešlo o ducha prorockého (ten by byl od Pána Boha), ale o ducha věšteckého, podle některých vykladačů skutečně uměla předpovídat budoucnost. Doslova je v Bibli řecky napsáno, že měla pýthonského ducha, ducha draka Pythona, který střežil věštírnu v Delfách. Tato otrokyně tedy užívala praktiky pohanské, působící proti Pánu Bohu. Výsledkem ale bylo, že naopak Pavel byl podroben poměrně krutým trestům. Byl veřejně zbičován a nohy mu byly vsazeny do klády a skončil ve vězení. Protože majitelé té otrokyně, i když asi byla i duševně nemocná, vydělávali právě na jejich zázračně působících schopnostech.
A když byl Pavel i se svým spolupracovníkem Silasem uvězněn, právě zde se v našem příběhu setkáváme s výrazným projevem Boží moci, kdy došlo k zemětřesení. A stalo se, že žalářník v tom spatřil Boží moc. Ano projevenou i takovým mocným zásahem.
A pokud bychom se zeptali, co máme dělat my, pokud se zrovna nehroutí skály a nehřmí příboj, jak se to zpívá v jedné chvále (Můj Králi, má spáso), pak se také můžeme učit od Pavla. I ve vězení vydával svědectví. I z vězení psal sborům povzbudivé dopisy. Všude tam, kde evangelium způsobilo radost. Ale také tam, kde proti této radosti narůstal odpor. Protože i když ve světle evangelia někdo koná dobro, ne všichni jsou z toho v okolí nadšeni. Třeba to tomu společenství nepřejí. A tak stejně jako Pavel u žalářníka nebo později na dalších místech jako v Efesu, kde jej vypískali – máme vytrvat, abychom se také modlili za lidi ve svém okolí a provázeli je k poznání Pána Ježíše. Projevené dokonce takovou radostí jako v dnešním čtení.
Ovšem je důležité se podívat na to, jak taková radost vypadá. U Pavla i u žalářníka. V případě Pavlově bychom my sami asi jednali jinak, než že bychom se radovali z evangelia. Možná, že bychom si oddychli, že to dobře dopadlo a trosky vězení nás nezasypaly, na adresu žalářníka bychom vyslali několik nelichotivých slov a šli třeba na kafe nebo na pivo. Ale co udělal Pavel: Přijal pozvání žalářníka k němu domů a všichni společně se radovali z poznané víry. Z moci Boží. A z toho, že v Pánu Bohu je budoucnost.
Na počátku našeho příběhu byl Pavel ve vězení. A vzpomněl jsem si na podobný příběh, který vyprávěl autor Malého prince, Antoine de Saint-Exupéry: Vypráví, jak byl zajat nepřítelem a vsazen do vězení. Podle pohrdavých pohledů a tvrdého zacházení, kterého se mu od věznitelů dostalo, usoudil, že ho na druhý den popraví.
Byl jsem si jist, že mne zabijí. Strašně jsem znervózněl a nedokázal jsem se na nic soustředit. Horečně jsem hledal po kapsách, jestli náhodou nenajdu nějakou cigaretu, která jim při prohlídce unikla. Jednu jsem sice našel, ale tak se mi třásly ruce, že jsem se stěží trefil do úst. Ale neměl jsem zápalky, ty mně sebrali. Podíval jsem se skrze mříže na svého dozorce. Ten ale můj pohled neopětoval. Konec konců nikdo nereaguje na pohled věci, mrtvoly. Zavolal jsem na něj:
„Por favor, nemáš oheň?“
Ohlédl se po mně, pokrčil rameny a šel mi připálit.
Když přišel blíž a škrtl zápalkou, nečekaně se jeho pohled setkal s mým. Snad z nervozity, snad proto, že když se dva lidé dostanou tak blízko jeden k druhému, je těžké se na toho druhého neusmát, usmál jsem se. V tom okamžiku jako by přeskočila jiskra mezi našimi srdci, mezi dvěma lidskými dušemi. Věděl jsem, že to udělal nechtěně, ale můj úsměv prošel mříží a vzbudil úsměv také na jeho rtech. Cigaretu už mi zapálil, ale zůstal u mne stát, díval se mi přímo do očí a usmíval se. Usmíval jsem se na něj také, najednou byl pro mne člověk, ne jenom dozorce. A zdálo se, že i jeho pohled na mne má jiný rozměr.
„Máš děti?“ zeptal se.
„Ano, tady, podívej.“
Vytáhl jsem peněženku a nervózně v ní hledal fotografie své rodiny. On také vyndal fotografie svých niňos a začal povídat, jaké má s nimi plány a co by si pro ně přál. Oči se mi zaplavily slzami. Řekl jsem mu, že se bojím, že už nikdy svou rodinu neuvidím, že neuvidím, jak mé děti rostou. Slzy se zableskly i v jeho očích. Pak najednou bez jediného slova odemkl celu a mlčky mě z ní vyvedl. Vedl mě ven z vězení a postranními uličkami z města. Na kraji města mě pustil. A beze slova se vrátil zpět. Můj život zachránil úsměv.
A tak z toho příběhu Pavlova, ale vlastně i žalářníkova a také ze svědectví Exupéryho můžeme odnést toto: Objevme, pěstujme, uchovejme a hlavně nedejme si vzít radost z víry! A nakonec to nejdůležitější: Nenechávejme si to pro sebe. Víra někdy také boří zdi, jindy odemyká dveře a mříže. Modleme se.

Sv 399 Zpívám, Pane, meč v ruce mám
Ohlášky: Dnešní sbírka je na potřeby sboru, minulá vynesla 450 korun. Děkujeme.
Přímluvy + modlitba Páně
Poslání (3. čtení): 1Tim 2:1-4 Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.

406 Chval Pána svého písní
Postludium