Bohoslužby dne 4. 2. ve Kdyni, neděle po Devítníku (Sexagesimae) – 8 nedělí před nedělí velikonoční.

Introit: Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky. Žalm 103:7
Apoštolský pozdrav
616 Chvalte Pána
640 Noc odchází a svítá den

Ž 115
168 Zpívejte, čest vzdejte

Text kázání: Sk 17:16-34
Zatím na Silase a Timotea Pavel v Athénách čekal; když shledal, kolik modlářství je v tom městě, velmi ho to znepokojovalo. Proto mluvil v synagóze se židy a s pohany, kteří uvěřili v jediného Boha; a každý den hovořil i na náměstí s lidmi, kteří tam právě byli. Rozmlouvali s ním i někteří epikurejští a stoičtí filosofové. Jedni se ptali: „Co nám to chce ten nedovzdělanec vykládat?“ Druzí říkali: „Zdá se, že nás chce získat pro cizí božstva.“ Tak soudili, protože Pavel kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání. Pak ho vzali s sebou, dovedli na Areopag a tam mu položili otázku: „Rádi bychom se dověděli, jaké je to tvé nové učení, které šíříš. Vždyť to, co nám vykládáš, zní velice podivně. Chceme se tedy dovědět, co to je.“ Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývají, ničemu totiž nevěnují tolik času jako tomu, že vykládají a poslouchají něco nového. Pavel se tedy postavil doprostřed shromáždění na Areopagu a promluvil: „Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví. Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: ‚Neznámému bohu‘. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji: Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel.
Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko.
‚Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme,‘ jak to říkají i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť jsme jeho děti.‘ Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem. Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“
Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: „Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.“
A tak Pavel od nich odešel.
Někteří se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.

Milé sestry a milí bratří,
vítejte v Athénách.
Jejich obyvatelé jsou v uctívání bohů velice horliví. Říká to i apoštol Pavel, který se při své druhé misijní cestě Athénami procházel, až našel mezi jinými chrámy, posvátnými místy a oltáři i oltář neznámému bohu. A protože umí řecky a říkal, že byl Židům Židem, aby získal Židy, byl Řekům Řekem, aby získal Řeky – tu apoštol Pavel obdivuje tento oltář a káže.
Když říkám obdivuje, to nám přímo neříká Písmo. Ale zkusme si Pavla představit v tom prostředí tehdejší klasické vzdělanosti, a jistě tedy i propracovaných náboženských, teologických nauk, najednou nalezneme oltář „neznámému bohu“. Je zde ta vznosná civilizace, od níž máme celou matematiku a základy věd i kultury a různé filosofické systémy, které chtějí vysvětlit svět. A náhle tato kultura staví oltář Neznámému bohu. To si Pavel nemohl nechat ujít. Když i ti Řekové, v tehdejším světě tak vzdělaní, uznávají, že neznají všechno, že neznají všechny bohy, neznají všechny síly, které určují v jejich očích tento svět.
Čteme, že jej poslouchali kromě obrácených pohanů i někteří epikurejští a stoičtí filosofové. Jedni se ptali: „Co nám to chce ten nedovzdělanec vykládat?“ Druzí říkali: „Zdá se, že nás chce získat pro cizí božstva.“ Tak soudili, protože Pavel kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání.
Kdo byli tito jeho posluchači: Epikurejci hlásají volnost, dokonce existovala tzv. Epikurova zahrada, která měla představovat ráj naprosté svobody. Že pro lidský život neexistují žádné limity. A stoikové byli na opačné straně, hlásali velkou sebekázeň. A tak tyto dvě odlišné skupiny přicházejí za Pavlem. Podobně jako se Pána Ježíše dotazovali farizeové a herodiáni: Sami stáli na opačných stranách politického spektra, řekli bychom dnes, ale spojili se, když to zkrátka bylo potřeba.
A ptají se: „Rádi bychom se dověděli, jaké je to tvé nové učení, které šíříš. Vždyť to, co nám vykládáš, zní velice podivně. Chceme se tedy dovědět, co to je.“
A Pavel právě v tom, jak je Řekům Řekem a používá jejich jazyk, jejich způsoby, cituje tehdejší klasiky, známé spisovatele a přísloví. „Bůh, který učinil svět a všechno v něm, to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. ‚Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme,‘ jak to říkají i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť jsme jeho děti.‘ Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem. Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu.“
V této rozpravě Pavel říká, že Pána Boha lze poznat i z věcí kolem nás. A že sám není ničemu z toho podoben. Protože jestliže je stvořitelem toho všeho, musí zároveň stát, panovat a vládnout nad tím vším. A také to znamená, že nemůže být žádné z těchto stvořených věcí podoben. Už žalmista trochu posměšně říká o pohanských modlách: Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou. Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí, mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí, rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku. Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá. (Ž 115:4-8) Asi si už nenecháváme v dnešní době odlévat zlaté sochy, jimž bychom se klaněli, ale o někom, kdo třeba má rád dobré jídlo, Písmo říká, že jejich bohem je břicho, někomu jinému se bohem může stát televize, Facebook, alkohol, tabák nebo naopak i zdravý životní styl. Nebo vlastní výkonnost. Ve vyznání žalmisty i v případě těch pohanských Řeků šlo o to, že byťsi ve své zdánlivé moudrosti a nepohnutelnosti, onoho ducha obživujícího pro lidský život hledali někde jinde. To všechno je modlářství.
Řeknu to ještě trošku jinak: Představme si svůj svět jako chrám. A vždycky se ptejme, co je umístěno na oltáři. Jistěže pro někoho je to více Boží Slovo, pro někoho láska k milovanému člověku, pro jiného služba bližním. Ale všechny tyto věci mají něco společné: Ukazují a ukazovat mají k Pánu Bohu. Tak je to dobře, pokud na onom oltáři není umístěno něco jiného.
„Rádi si tě poslechneme, ale až jindy.“ Tuto větu řečenou ze slušnosti slyšel možná i někdo z vás. Důležitější je žít tady a teď, nějak bylo a nějak bude, nikdo nám stejně nic zadarmo nedá, a tak je i jedno, jaké oltáře si kdo doma staví. A i když toto slyšíme, podívejme se kolem sebe, jestli přece jen někdo pozorně nenaslouchá. Jako i apoštol Pavel, nakonec zjistil, že z toho celého auditoria někteří jdou s ním: Písmo dále říká:
A tak Pavel od nich odešel. Někteří se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní. A tak i když bychom po zvěstování nakonec odcházeli nebo když potom zamykáme, rozhlédněme se kolem sebe, jestli kolem sebe nepozorujeme někoho, kdo se třeba chystá zazvonit, zastavit se s námi nebo se na něco zeptat. A i kdyby Kdyně nebyla na první pohled městem plným filosofických zvědavců, mohou to být třeba i jednotlivci zmínění konkrétními jmény, o nichž v Bibli občas čteme. Nás všechny Pán Bůh zná jménem.
Pojďme společně objevovat neznámého Boha!
Modleme se.
Neznámý Bože! Nepopsatelný Bože! Neviditelný Bože! Spravuj prosíme naše cesty, na kterých tě můžeme nacházet. A prosíme, otevírej nám oči, když už se nám zdá, že jsme vše slyšeli a nic nás nemůže překvapit a nic že nemá dál smysl. Prosíme, dej se nám poznat novými cestami jako i apoštolu Pavlovi. I když tě někdy vnímáme jako tak neznámého, že se nám ptát nechce nebo nevíme, jak se zeptat. Zmocni se nás, prosíme, svým Svatým Duchem. Amen.

Píseň: Sv 86 Chvála

Přímluvy + modlitba Páně
Poslání (3. čtení): Iz 6:8 Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ I řekl jsem: „Hle, zde jsem, pošli mne!“

379 Stvoř srdce čisté, Bože, mi