Bohoslužby neděle 2. postní (Reminiscere)

Introit: Ž 25:6 Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti.

579 Ó Králi věků důstojný

1. čtení: Žalm 145:6-9 Všichni budou mluvit o tvých mocných, bázeň vzbuzujících skutcích, i já budu vypravovat o tvé velikosti. Budou šířit vše , co připomíná tvoji velkou dobrotivost, budou jásat, jak jsi spravedlivý. Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný. Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává.

425 Skloň se k nám svou milostí

2. čtení: Iz 42:2-7 Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy. Neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná. I ostrovy čekají na jeho zákon.“ Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí: „Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě.

161 Tebe, Bože, chválíme

Text kázání: Sk 19:23-20:1
V té době došlo k velikému pobouření kvůli tomu učení. Nějaký Démétrios, zlatník a výrobce stříbrných napodobenin Artemidina chrámu, který poskytoval značný výdělek řemeslníkům, svolal je i ostatní, kteří dělali podobné věci, a řekl jim: „Mužové, víte, že z této práce máme blahobyt, a vidíte a slyšíte, že tenhle Pavel přemluvil a svedl mnoho lidí nejen z Efezu, nýbrž skoro z celé provincie. Říká, že bohové udělaní lidskýma rukama nejsou žádní bohové. Je nebezpečí, že nejen náš obor ztratí vážnost, nýbrž i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a začne upadat sláva té, kterou uctívá naše provincie i celý svět.“ Když to uslyšeli, velmi se rozzlobili a začali křičet: „Veliká je efezská Artemis!“ Pobouření se rozšířilo na celé město. Lidé se hromadně hnali do divadla a vlekli s se-bou Makedonce Gaia a Aristarcha, Pavlovy průvodce na cestách. Pavel chtěl jít do shromáždění lidu, ale učedníci mu v tom zabránili. Také někteří vysocí úředníci provincie, kteří mu byli nakloněni, mu vzkázali, aby se tam neodvažoval. Každý křičel něco jiného, neboť v shromáždění byl zmatek a většina nevěděla, proč se vůbec sešli. Židé postrčili dopředu Alexandra a zástup ho nechal vystoupit. Alexandr zamával rukou a chtěl pronést před lidem obhajobu. Když však poznali, že je to Žid, všichni jedním hlasem křičeli asi dvě hodiny: „Veliká je efezská Artemis!“ Teprve městský tajemník uklidnil zástup a řekl: „Efezané, kterýpak člověk by nevěděl, že město Efez je strážcem chrámu velké Artemidy a jejího obrazu seslaného z nebe! Protože o tom nemůže být pochyb, musíte za-chovat klid a nedělat nic ukvapeného. Přivedli jste tyto lidi, ale oni se nedopustili ani svatokrádeže, ani netupili naši bohyni. Chce-li si Démétrios a řemeslníci na někoho stěžovat, k tomu jsou soudní dny a místodržitelé. Tam ať se soudí. A žádáte-li ještě něco jiného, může se to vyřídit v řádném shromáždění. Vždyť je nebezpečí, že bude-me kvůli dnešku obžalováni ze vzpoury. Není tu žádný důvod, kterým bychom mohli obhájit toto srocení.“ Po těch slovech rozpustil shromáždění. Když ten zmatek ustal, svolal si Pavel učedníky a povzbudil je. Pak se s nimi roz-loučil a vydal se na cestu do Makedonie.

Tolik slova Písma. Posaďte se

Milé sestry a milí bratří,
na naší pouti s apoštolem Pavlem vítejte opět v Efesu. Když se rozhlédneme, na kopci asi 2 kilometry cesty odtud vidíme chrám velké bohyně Artemis, dcery boha Dia, dodnes považovaný za jeden ze sedmi divů světa, a tady, na rohu, je přednášková síň filosofa Tyrana. Může si ji pronajmout, kdo má právě zájem, a proslovit své myšlenky. Toho využil i Pavel a kázal tam po dva roky.
V té době došlo k velikému pobouření kvůli tomu učení. Nějaký Démétrios, zlatník a výrobce stříbrných napodobenin Artemidina chrámu, který poskytoval značný výdělek řemeslníkům, svolal je i ostatní, kteří dělali podobné věci. Sešel se cech zlatníků a apoštol Pavel je náhle v řeckém pohanském prostředí v nebezpečí.
Demetrios řekl: „Mužové, víte, že z této práce máme blahobyt, a vidíte a slyšíte, že tenhle Pavel přemluvil a svedl mnoho lidí nejen z Efezu, nýbrž skoro z celé provincie. Říká, že bohové udělaní lidskýma rukama nejsou žádní bohové. Je nebezpečí, že nejen náš obor ztratí vážnost, nýbrž i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a začne upadat sláva té, kterou uctívá naše provincie i celý svět.“ Když to uslyšeli, velmi se rozzlobili a začali křičet: „Veliká je efezská Artemis!“ Jen si to představte: Vždyť amulety v podobě Artemidina chrámu těm zlatníkům vynášely určitě víc než třeba šperky, snubní prstýnky a podobně.
Pobouření se rozšířilo na celé město. Lidé se hromadně hnali do divadla a vlekli s sebou Makedonce Gaia a Aristarcha, Pavlovy průvodce na cestách. Při čtení tohoto textu mě překvapilo všimnout si, že Pavel u toho vlastně nebyl. Písmo nám k tomu neříká, jestli o tom Pavel věděl, že jeho spolupracovníci byli chyceni, že možná budou lynčováni – a ani jestli se o tom později dozvěděl. Na některé otázky nám zkrátka Písmo nedává odpověď.
A že se lidé hnali do divadla? Podobně jako Forum Romanum v Římě, Areopág v Athénách nebo třeba u Bartoloměje v Plzni to bylo známé a veřejné shromaždiště, kam bylo možno přijít, když se dělo něco důležitého. Veřejná shromáždění, městské zastupitelstvo a třeba i různé sváteční hry se zpěvy a tanci se odehrávaly v divadle. Občané tedy věděli, kde se může dít něco důležitého.
V tomto amfiteátru povstal v nastalém zmatku zlatník Demetrios a promluvil o ohrožení městského kultu i jejich vlastního, totiž zlatnického řemesla. Šlo zkrátka o prachy. Efes byl i prosperujícím střediskem obchodu. A Pavlovo učení, ta cesta, jak Efesané říkají, ohrožuje jejich kulturu. Pavel chtěl také jít do amfiteátru a pravděpodobně se hájit, ale jeho efezští přátelé a také další jeho spolupracovníci mu v tom zabránili. Asi o něj měli strach, nevěděli co se bude dít nebo naopak tušili, že by to pro něj nemuselo dopadnout dobře.
Zatím to v amfiteátru vypadá jako na fotbalovém zápase. A musela to být pořádná vřava, když pak čteme: Když však poznali, že je to Žid, všichni jedním hlasem křičeli asi dvě hodiny: „Veliká je efezská Artemis!“
Mluví a křičí všichni jeden přes druhého a Písmo říká, že nakonec ani nevěděli, proč se vůbec sešli. Když třeba čteme o tom, kdo se věnuje šíření nepravdivých informací, tzv. fake news, česky prostě podvržených zpráv – je to situace velmi podobná té v Efesu. Je tu nějaký Žid Pavel, máme tu i jeho průvodce a spolupracovníky. A sám Pavel kdoví odkud přišel, kdoví co má za lubem, a navíc se zdá, že by naše starobylé náboženství mohl zneuctít a všechny ty naše městské hry a veřejné oslavy by vzaly zasvé. – Ale nakonec ani nevědí, proč a za jakým účelem se všichni v divadle sešli!
A v této situaci povstává jejich vlastní člověk, městský tajemník, a se smyslem pro zákon Řeku vlastním říká: „Efezané, kterýpak člověk by nevěděl, že město Efez je strážcem chrámu velké Artemidy a jejího obrazu seslaného z nebe! Protože o tom nemůže být pochyb, musíte zachovat klid a nedělat nic ukvapeného. Přivedli jste tyto lidi, ale oni se nedopustili ani svatokrádeže, ani netupili naši bohyni. Chce-li si Démétrios a řemeslníci na někoho stěžovat, k tomu jsou soudní dny a místodržitelé. Tam ať se soudí. A žádáte-li ještě něco jiného, může se to vyřídit v řádném shromáždění.“ Prostě kdo něco chce, ať je jakéhokoli vyznání, jsou tu úřední hodiny. A nedělejte nám nepořádek v městském divadle. A shromáždění rozpustil.
Městský tajemník tak vlastně Pavlovým přátelům a možná efezským křesťanům vůbec zachránil život. I když jeho motivace asi nebyla ve víře, ale v řeckém smyslu pro zákon, jak o něm pojednávali právě mnozí řečtí filosofové.
A co nám dnešní příběh ukazuje: Podobně jako Pavel i jeho přátelé můžeme zůstat vklidu, když kolem nás ostatní jen křičí. Protože když budeme křičet dva, vzájemně se neuslyšíme a pravdu, ani tu Boží, stejně neobhájíme.
Dále podobně jako Pavel můžeme získat sílu a odvahu z Ducha Svatého, když je nám někam odepřeno jít a cítíme tam svou povinnost, jako Pavel ke svým spolupracovníkům v onom amfiteátru. Ne že bychom se neměli postavit proti zjevnému zlu, ale neměli bychom používat prostředky těch, kteří by se stavěli proti nám.
A dokonce, bude-li třeba, si vezměme příklad i z onoho městského tajemníka: Ten sice nic moc nevysvětloval, vlastně se asi ani nestavěl na Pavlovu stranu veřejně, nevíme o tom, že by to byl křesťan nebo žid, ale uklidnil zástup, protože poukázal na zákon. A na veřejný pořádek ve společnosti nebo uklidnění různých protichůdných nálad – my sami můžeme otevřít nějaký prostor třeba jako ten filosof Tyranos, kdy do našeho domu může přijít kdokoli a můžeme navzájem sdílet dobré věci. A ukazovat tak na Pána Ježíše podle jeho vlastních slov o těch, kdož činí vůli Otce v nebesích. K tomu všemu můžeme i jako křesťané všelijak přispět a tím se řídit. A tak přemýšlejme nad tím dnešním příběhem, ke komu bychom se nejspíše připodobnili. Kým se můžeme inspirovat a z koho si vzít příklad.

Píseň: Sv 109 Jak vzácnou přízeň (Amazing grace) – napsal ji roku 1779 bývalý kapitán otrokářské lodi John Newton, píseň vypovídá o vděčnosti za záchranu v bouři na moři. Při této události se obrátil, zanechal svého řemesla otrokáře a stal se anglikánským knězem.

Ohlášky: Ve čtvrtek se sešlo staršovstvo. Dále 17. 3. 10-17 a 18. 3. 11-16 se bude ve sboru konat velikonoční jarmark i s ukázkou řemesel aj. - Po jarmarku by se na faře konala pravidelně každou středu setkání pro veřejnost s možností věnovat se různým technikám ručních prací. Zároveň bychom právě při těchto setkáních pletli a háčkovali bačkůrky a čepičky do kojeneckých ústavů a nemocnic na neonatologické oddělení, při nichž bychom využili i zakoupenou přízi.

Přímluvy + modlitba Páně
Poslání (3. čtení): Žalm 23
Píseň: 702 Mír na zemi daruj nám