Bohoslužby dne 4. 3. ve Kdyni, neděle 3. postní (Oculi)

Preludium
Introit: Ž 25:15 Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy.
Apoštolský pozdrav
25 K Tobě duši pozdvihuji

Čtení: Jk 1:1-27 vybrané verše Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti pokolením v diaspoře.
Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.
Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky. Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.

Píseň: 379 Stvoř srdce čisté, Bože, mi
Text kázání: Ž 137:1-6
U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón. Své citery jsme v té zemi zavěsili na topoly, když nás ti, kdo nás od-vlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k rado-vánkám: „Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!“ Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi? Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit za-pomene. Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.

Kázání: Milé sestry a milí bratří,
vítejte u kázání zpožděného o týden. Proč to? Minulou neděli totiž byl takzvaný Vítězný únor. A hned nato jsme v pondělí na pastorálce našeho seniorátu poslouchali bratry faráře Pavlise a Šoltésze a jejich vzpomínky na službu, fungování a obtíže církve v minulém režimu a srovnání s dneškem.
To si můžeme říci my dnes a tady, když nasloucháme svědectví či žalmu již jen jako zkušenosti z minulosti. Ale například ze svědectví bratra z Ukrajiny víme, že i dnes je taková situace a tento žalm pro leckoho aktuální. A do aktuální situace patří i aktuální žalmy. V 70. a 80. letech psal nikaragujský kněz Ernesto Cardenal tzv. Politické žalmy, modlitby za záchranu od diktatur tehdy panujících v Latinské Americe.
Co nám to dnes zpívá žalmista? U řek babylonských, tam jsme sedávali s pláčem. Ta věta je v minulém čase, žalmista tedy již jen vzpomíná. Není to ani historický popis, ani nálada pomstychtivých Izraelců, ale vzpomínková liturgie k zajetí babylonskému a k návratu do země Izrael. Jedná se o vzpomínkovou bohoslužbu. A tu Izraelci vzpomínají, jaké to bylo: Své citery jsme v té zemi zavěsili na topoly, když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: „Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!“ Nedalo se hrát, kytara visí zavěšená na stromě a Izraelci si jen ve smutku připomínají svou původní domovinu. A Babyloňané se jim při tom ještě posmívají. Jak by přece mohli zpívat v zajetí písně chval? A tím půjdeme na ruku svým trýznitelům? Když ten Vítězný únor vlastně nebyl vůbec vítězný? Když jsme byli nuceni odmítnout Marshallův plán pro tehdy jistě výhodnější hospodářskou spolupráci se Západem, a my jsme měli jásat? – Teď to zní jen jako historická vzpomínka, ale tak podobně byla zamýšlena i ta dnešní žalmová píseň – totiž nejen ke vzpomínce, ale také k upamatování. K tázání se po tom, co mohu udělat nově, jinak, komu a jak mohu přinést radostnou zvěst evangelia. Tedy: Ne dělat nějakou velkou politiku, ale drobnou prací, o které psal TGM, změnit mnohé. Každý z nás může zatřást zemí, dělal se takový pokus v Anglii, kdy o velké přestávce šli všichni žáci na dvůr a skákali tam. A přístroje naměřily malé zemětřesení. I při čtení tohoto vzpomínkového textu nebo při jiném čtení vzpomínek či svědectví ne zrovna radostných se můžeme spolu s těmi vysvobozenými lidmi dívat dopředu – a třeba pohnout zemí k dobrému.
Při řekách babylonských jsme sedávali, pod východním větrem se skláněli naši předkové, nebo mu vzdorovali – a v této situaci i při té vzpomínkové bohoslužbě vzývají Pána Boha – a to je také příklad pro nás. Vzpomenout si na to, co s námi Hospodin učinil a z čeho nás vysvobodil a ještě vysvobodí. A je tam právě i jisté varování i napomenutí: Ať mi raději neslouží ruce a jazyk, kdybych náhodou zapomněl na to, co dobrého pro mne a mou svobodu Pán Bůh učinil. To jsou poměrně silná slova, ale upomínala lid Boží právě na jeho příběh a otevírala naše oči pro naději. V situaci, kdy třeba přemýšlíme nad tím, které noviny říkají pravdu nebo jestli se v televizi dozvíme opravdu všechno. A když někdo pravdu říká, aby se nemusel bát. Na Slovensku se takto jeden novinář stal nepohodlným, protože psal o korupci, a přišel o život i se svou snoubenkou. Na všechny takto zasažené myslíme v přímluvných modlitbách. Ale tady právě mohou nastoupit ti babylonští trýznitelé, o nichž mluví žalmista, a posměšně říkat: „Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!“ A i když jsou situace, v nichž se skláníme před východním větrem (tu jako by žalmista předpověděl běh dějin), tak nebudou jásat naši nepřátelé. Důležité je, jak říká apoštol Jakub, vytrvat v tom zákoně svobody. A ten prosazovat kolem sebe. Navzdory těm opakovaným setkáním se zlým/Zlým.
Co to znamená? Zákon svobody jde právě proti těm babylonským trýznitelům, ať vypadají jakkoli. Zákon svobody platí proti všem dezinformacím, účinkuje proti té takzvaně blbé náladě. Protože svoboda otevírá dveře, boří zdi a stříhá ostnaté dráty.
To je ta naděje, o níž mluví i apoštol Jakub: Nemá nás svazovat Zákon, na který bychom nahlíželi jako na soubor pravidel, souhrn povinností nebo tabulku, do níž se musíme vejít splněnými hodnotami. To není žádná Boží pětiletka. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky. Zákon svobody spočívá v tom ne co musím, ale co mohu – mohu si připomínat Pána Boha a jeho dar záchrany v mém životě. Protože ten dnešní žalm vůbec nemusí mluvit jen do situace velkých politických změn. Mluví k duši, srdci a paměti každého z nás. Do života každého z nás. V jakékoli jsme nové situaci, která nás překvapí, zasáhne, zastaví – tady nemají místo ti babylonští posměváčci, ale Pán Bůh. On, kdekoli se nacházíme, staví Jeruzalém naší víry, Jeruzalém, který má být i s tou žalmistovou písničkou naší svrchovanou radostí.
A tak jako vzpomínali ti Izraelci, ale už zase znovu zpívají a hrají, tak také my si můžeme uvědomit, co nám Pán Bůh dal i pro dnešní den a z čeho se můžeme radovat. Abychom ty kytary a saxofony zavěšené ze smutku někde na stromech zase vzali a hráli radostnou píseň. A když u toho budeme i trošku skákat, pohneme zemí. Zpívejme radostnou píseň! A zpívejme ji zároveň jako modlitbu.

Píseň: 611 Není lepší na tom světě
Závěrečná píseň: Sv 246 Pane, dnešek je den chvály
Postludium