Bohoslužby dne 11. 3. ve Kdyni, neděle 4. postní (Laetare)

Introit: Ž 122:1 Poutní píseň, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!
642 Už svítá jasný bílý den

1. čtení: Ž 27:7-8 Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi! Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám.
248 Ježíše se nespustím

2. čtení: Dt 6:4-9 Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.
65 Na Siónu se čest ti dává

Slyšme text kázání: J 6:1-15
Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Byly blízko židovské svátky velikonoční. Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“ Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“ Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“ Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.

Milé sestry a milí bratří,
dnes bych se s vámi chtěl sdílet o několik myšlenek vojenského kaplana Petra Šabaky. Jsou to jeho postřehy v dopisech z mise v Afghánistánu:
Dopisy jsou podobné hvězdám. Jejich třpyt je svědkem dějin. Když vyslaly své světlo, bylo to před mnoha tisíci lety. Podobně dopisy přicházejí se zpožděním a stávají se tak svědectvím o věcech, které se staly. Proto jsou možná i nadčasové. Můžeš si je číst znova a znova a spojují nás s jiným časoprostorem.
A to dnešní evangelium je (stejně jako dopis) svědectvím. Přes prostor a čas, jak bratr kaplan píše. Jan své evangelium píše jako vyznání víry, chce jít k srdci člověka a zastavit jej na jeho cestě. A jako správný Žid by určitě dodal to prastaré vyznání: Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš, Hospodin jediný. To září jako hvězda, jako hvězda o dost jiná, která dává světlo a orientaci i všem ostatním. A působí stejně jako ty dopisy znovu a znovu a také stále nově.
Jak ale dopisy vojenského kaplana souvisí s nasycením zástupů podle Jana?
Dopisy z vojenské mise nás donutí se zastavit. Mělo by to způsobit i evangelium. A Jan píše proto, že chtěl říci něco jinak. Ne že by ostatní evangelisté nepsali srdcem, ale Jan píše své evangelium jako vyznání víry. V němž se ukazují ty důležité věci, propasírované a vydestilované podobně jako dopisy z vojenské mise. Nebo řeknu to ještě jinak: Posluchači apoštola Jana asi znali příběh evangelisty Marka. Možná že to byl v tehdejší době příběh docela rozšířený ještě předtím, než jej Marek (prý písař apoštola Petra) zapsal. A tu přichází Jan a říká: Vy víte, co se stalo, možná jste to sami zažili či toho tesaře z Nazaretu dokonce znali, já vám teď řeknu, co to znamená a co nám tím Pán Ježíš ukazuje. A podobně na vojenské misi: Tam většinou člověk nejede bez předchozích životních zkušeností. Ale u mnoha věcí až tam přijde na to, co to vše v jeho životě vlastně znamená.
Takto se nám ukazuje i Janův příběh nasycení. Jan tu předtím nezmiňuje kázání, nýbrž očekávání nemocných, když třeba i na sobě prožili Ježíšovy zázraky. A očekávání zástupů, když tyto zázraky viděli. A tak s ním neúnavně cestuje vždy nějaká skupinka posluchačů. Jen mužů bylo asi pět tisíc. To už se za Pánem Ježíšem táhne oddíl o velikosti slušné zahraniční mise. A tak Pán Ježíš vzal, co mu přinesli a vzdal díky. I když je Božím Synem, dává tak svým učedníkům i všem okolo příklad modlitby, díkůvzdání. Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš, Hospodin jediný.
Vzdal díky a rozdílel – a neubývalo. To není příběh o porušení fyzikálních pravidel, to je příběh dobré lidské vůle. A Božího požehnání. Snad znáte ty situace, kdy se třeba vaří na táboře pro velkou skupinu dětí nebo když k nedělnímu obědu přijdou hosté navíc – vždy se najde dost jídla. A to je velmi podobné našemu příběhu o nasycení. Jistě že z pěti chlebů a dvou rybiček to zní skoro nemožně, ale Jan nepíše učebnici fyziky nebo chemie. Jan píše vyznání víry a výslovně říká, že lidé na tom místě u Pána Ježíše viděli znamení. Znamení Boží přítomnosti a Boží záchrany. Když dá Bůh králíčka, dá mu i trávníčka, říká se. A záleží jen na té dobré lidské vůli, jistě také podpořené Božím voláním a Božím po-voláním k tomu, abychom rozpoznali toto znamení a pak aby skutečně měli všichni dostatek. A klidně to můžeme číst jako dopis z vojenské mise. Jako příležitost k zastavení jako na planině v Afghánistánu. Rozhlédněme se, jestli všichni kolem nás mají dost. Nebo jestli se někde poblíž netoulá a nerozhlíží bezradně někdo, kdo je sám. Abychom jej mohli oslovit a pozvat, na to nemusíme být vojenští kaplani. Voják Kristův, to je každý z nás. Abychom své bližní ochraňovali a zároveň jim ukázali cestu k hojnosti Boží. A abychom si v setkání s nimi uvědomili, jaké dostáváme dary, které často považujeme za samozřejmé. Pět chlebů a dvě rybičky, to není mnoho, zdá se, že nestačí ani na jednu porci, ale rovněž tak můžeme být zastaveni, trochu se rozhlédneme – i se svým bližním se rozdílet o mnohé Boží dary – a být obohaceni také.
Evangelista Jan a bratr kaplan nám tedy společně mohou říci: Velké Boží věci povstávají z malinkých darů a z malinkých počátků, jako je pět chlebů a dvě ryby. Obojí svědectví nám také může pomoci si mnohých drobností vážit, jako píše Petr Šabaka v závěrečných dopisech z mise. A proto nám to dnešní evangelium chce také říci, abychom ty příběhy nasycení nekonzumovali sami. Modleme se.

Pane Bože, nauč nás se dívat kolem sebe. Třeba i ve věcech samozřejmých, každodenních nebo pro nás ošklivých a nepříjemných objevíme nové tajemství díky Tvé milosti. A kéž bychom se také naučili té pohotovosti mít u sebe aspoň dvanáct košů, i když se třeba teď zdá, že máme prázdné ruce. Dej nám ty koše naplnit dobrými věcmi, které od Tebe pocházejí, to jen my je musíme objevit. Nebudou k nám asi chodit tisíce, ale Tobě, Pane, bylo líto zástupu. Nám dej se zájmem pohlédnout na každého jednoho člověka. Ať už bude z toho koše potřebovat teplý kabát nebo krajíc chleba, který nám doma někdy ztvrdne. Modlíme se tak za ty, kteří přijdou nebo které my můžeme najít, abychom jim pomohli. Prosíme v tom i za náš sbor, aby se stal takovou horou přijetí, i když sem zrovna nebudou přicházet tisíce.

549 Chvaliž Hospodina
Ohlášky: Přišel děkovný dopis od bratra Kučery, je k nahlédnutí v kanceláři. Příští týden je pravidelný program, a ve čtvrtek Otevřený kostel. O víkendu 17. 3. 10-17 a 18. 3. 11-16 se bude ve sboru konat velikonoční jarmark i s ukázkou řemesel aj. - Po jarmarku by se na faře konala pravidelně každou středu setkání pro veřejnost s možností věnovat se různým technikám ručních prací. Zároveň bychom právě při těchto setkáních pletli a háčkovali bačkůrky a čepičky do kojeneckých ústavů a nemocnic na neonatologické oddělení, při nichž bychom využili i zakoupenou přízi.

Přímluvy + modlitba Páně
Poslání (3. čtení): Ef 6:10-16 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého.

Sv 399 Zpívám, Pane, meč v ruce mám