Bohoslužby dne 30. 3., Velký pátek

324 Pane, ty jsi hoden chvály

1. čtení: Iz 53:3-7 3Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. 4Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. 5Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. 6Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. 7Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.

330 Když zřím ten divuplný kříž
2. čtení: Mk 14:54.66-72 54Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně. 66Když byl Petr dole v nád-voří, přišla jedna z veleknězových služek, 67a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: „I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!“ 68On však zapřel: „O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš.“ A vyšel ven do předního dvora. Vtom zakokrhal kohout. 69Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kdo stáli poblíž: „Ten člověk je z nich!“ 70On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: „Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!“ 71On se však začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o němž mluvíte.“ 72Vtom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: „Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A dal se do pláče.

622 Zůstaň s námi, Pane
Text kázání: Mk 15:1-27.39 1A hned zrána se poradili velekněží, starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi. 2Pilát se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty sám to říkáš.“ 3Velekněží na něj mnoho žalovali. 4Tu se ho Pilát znovu otázal: „Nic neodpovídáš? Pohleď, co všecko na tebe žalují!“ 5Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil. 6O svátcích jim propouštíval jednoho vězně, o kterého žádali. 7Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš. 8Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl. 9Pilát jim nato řekl: „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ 10Věděl totiž, že mu ho velekněží vydali ze zášti. 11Velekněží však podnítili zástup, ať jim raději propustí Barabáše. 12Pilát se jich znovu zeptal: „Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?“ 13Tu se znovu dali do křiku: „Ukřižuj ho!“ 14Pilát jim řekl: „A čeho se vlastně dopustil?“ Oni však ještě víc křičeli: „Ukřižuj ho!“ 15Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. 16Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu. 17Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu 18a začali ho zdravit: „Buď zdráv, židovský králi!“ 19Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem. 20Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. Pak ho vedli ven, aby ho ukřižovali. 21Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž. 22A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená ‚Lebka ‘. 23Dávali mu víno okořeněné myrhou; on je však nepřijal. 24Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme. 25Bylo devět hodin, když ho ukřižovali. 26Jeho provinění oznamoval nápis: „Král Židů.“ 27S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.
39 Když setník uviděl, že tak skonal, řekl: „Tento člověk byl jistě Syn Boží.“

Kázání: Milé sestry a milí bratří,
to velikonoční svědectví mohl klidně napsat nějaký dnešní novinář. A můžeme si zkusit představit ty titulky: Náboženské elity odsoudily člověka, který chtěl změnit svět! Náboženství a politika ruku v ruce! A tak by se dalo pokračovat.
Ovšem když se podíváme do toho svědectví, hovoří pravda o velekněžích, ale těmi velekněžími může být jeden každý z nás. Proč, ptáte se? Třeba proto, že se rádi zbavujeme nepohodlných problémů, neradi možná hovoříme s lidmi, kteří jsou takzvaně obtížní nebo třeba také proto, že máme své zajeté pořádky a zaběhlé představy o vlastním životě a běda, jak by se nám je někdo pokoušel měnit. To vůbec není mravokárné konstatování, to můžeme různě pozorovat v našem životě a nevyhnu se tomu ani já. V tom, co je přece podle mě dobré a funguje, není třeba dělat změny, a to ani ve věcech víry. Jak jsme ale tímto uvažováním podobni právě těm tehdejším židovským představitelům!
A tak se podívejme v tom dnešním příběhu do svého srdce: Udělat si na někoho čas, měnit svůj oblíbený denní program či umět se zastavit, aby člověk mohl zaslechnout nějaký nový hlas – to nebývá vždy jednoduché, protože to nebývá pohodlné. A tu se do našeho života prolamují pašije, v devět hodin už je po všem, oblíbený partyzán Barabáš dostal milost a Ježíš Nazaretský, král židovský byl započten mezi zločince, jak o něm řekl už prorok Izaiáš. – My se také někdy dopouštíme podobných zkratkovitých řešení, že pro klid své duše někomu vydáme Barabáše a myslíme si, že jsme už splnili svůj závazek nebo máme už klid na duši. Rovněž jsme četli, že se Pánu Ježíši také posmívali. V pašijním příběhu, v příběhu těch prvních nových Velikonoc, se můžeme najít a zastavit každý z nás. A to Markovo svědectví je schválně takové krátké a přitom podrobné, rychlé a syrové.
Když čteme ten příběh, najdeme tam různé postavy a různé životní osudy, lidi jen takzvaně mocné a jen zdánlivě bezmocné, dospělé i děti, které v Jeruzalémě volaly na Pána Ježíše „Hosana“, najdeme zde lidi z náboženské sféry, politiky, veřejné správy, židy i pohany, lidi obviňující i Pána Ježíše se zastávající, hlouček čumilů i náhodné kolemjdoucí, kteří potřásali hlavou a říkali: „Buď zdráv, židovský králi!“ I v tomto výčtu lidských charakterů, lidských povah se můžeme najít. A kam nás má dovést?
Existuje jakási statistika, podle níž o žádné světové osobnosti nebylo napsáno tolik knih jako o Pánu Ježíši. A to ať již takzvaně přejných nebo polemických. (Některé tu mám na ukázku.) Ukazuje to jednu věc: Evangelium, svědectví o Pánu Ježíši, nenechávalo lidi chladnými. Různé postavy našeho příběhu, jak jsme o nich slyšeli.
Ale ten dnešní příběh je živý. Není neměnný, naše role není statická, naše místo zde není neměnné. Může se s námi stát podobná změna jako s římským vojákem, jedním z těch, kdo hlídkovali u kříže, který nakonec řekl – vlastně vyznal: „Tento člověk byl jistě Syn Boží.“ Když jsem přemýšlel nad tím, jaký nový důkaz je možno přinést, nad těmi knihami o Pánu Ježíši mi napadlo, že „na pravdu se každý zlobí“, jak se říká. A na Pána Ježíše – nebo proti Pánu Ježíši – bylo také napsáno a řečeno kromě těch velikonočních rozsudků tolik, že se právě v tomto světě vyplatí zkoumat jeho Pravdu (s velkým písmenem P). Pravdu, která se ukázala v tehdejší židovské radě a nelíbila se, pravdu, proti níž křičel zástup, pravdu, která se ukázala na kříži. Tu Pravdu se vyplatí zkoumat právě i na záchranu těch, jimž se druzí posmívají. A všem těm, kdož zrovna nezapadají do ideálního obrázku o dnešním světě, tedy chudým, handicapovaným, osamělým, zklamaným ze života a v některých zemích také právě a zrovna křesťanům – těm všem, kdo se v tomto světě necítí přijati a na svém místě, dnešní den říká: I za Tebe bylo tělo Kristovo lámáno, i za Tebe byla krev Kristova prolita. Tuto zvěst povězme všem! Tento člověk byl zajisté Syn Boží.

632 Neskládejte v mocných naději
Sv 171 Kříž