Bohoslužby neděle 1. po Velikonocích (8. 4.)

384 Pomoz mi, můj Pane – Sv 278 Přijď již – Sv 276 Před Tvou tváří, Pane - 171 Buď Pánu čest - 198 Pod ochranou Nejvyššího
J 21:1-14 Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského.
Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků.
Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili.
Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“
Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.
Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou.
Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami.
Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb.
Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“
Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla.
Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán.
Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu.
To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.

Milé sestry a milí bratří, Knihou roku se prý stalo dílo novináře Erika Taberyho Opuštěná společnost. Knihu jsem nečetl, ale dal by se tak nazvat obraz učedníků z dnešního evangelia. Opuštěná a ještě navíc neúplná společnost se vydává lovit ryby. Možná tak činí z prosté materiální potřeby, možná z deziluze své opuštěnosti; upeč třeba chleba, postav třeba zeď. A tak jsou na lov ryb.
A taky že za celou noc, kdy obvykle na lov vyráželi, nic nechytili. I když se na lov vydávali i dříve právě v tuto dobu. A změna má přijít v dobu neobvyklou, totiž až za bílého dne.
Obyčejně se tento příběh vykládá tak, že jej slyší církev, tedy lidé pokřtění a Pánem Ježíšem oslovení. A ti že jsou posíláni do světa. Na lov ryb. Těch 153 kusů mělo symbolizovat tehdy známý počet druhů. Jenže kdo už to dneska ví?
To naše dnešní evangelium přináší obecně příběh vztahu mezi Pánem Ježíšem a člověkem. Pro každého. Pán Bůh nám není vzdálen. Jeho je každý lidský příběh. Zajímá se o nás a zajímá se také o učedníky. Když se ptá: „Dítky, máte něco k jídlu?“ – sám už nám hostinu chystá.
Ten dnešní příběh nám ukazuje, jak k nám Pán Bůh přichází, i když děláme něco jiného, než bychom měli:
A jednotliví evangelisté nám o tom podávají různé příběhy, jak je slyšeli nebo prožili:
Pán Ježíš zvěstoval to velké poslání (Jděte ke všem národům, získávejte mi učedníky, křtěte, učte) – u Matouše až úplně na konci, u Marka taky a kárá je dokonce za nedostatek víry, u Lukáše byli v chrámě. Jan asi předpokládá, že už jeho čtenáři tyto příběhy znají. Zde přichází něco jiného: Zde učedníci loví ryby (namísto hlásání evangelia!). A Pán Ježíš zde přichází také do naší situace a mění naše marné usilování v zázrak. Ano, strávili jsme nějakou dobu marnou prací jako učedníci celou noc, ale Pán Bůh k nám přichází s novým řešením. To, co jsme prožili, získali i ztratili, sice nezmizí a nemůžeme vrátit čas, ale přicházejí nové možnosti.
Tu právě přichází Pán Ježíš a učedníkům i nám ukazuje, co dělat dál. Tak právě jedná i s námi: My třeba neděláme úplně všechno tak, jak bychom měli, ale Pán Ježíš vždycky přináší východisko. A to i když k tomu východisku někdy vede bolestná cesta. I když nás přemáhají naše sklony nebo i zlozvyky, se to v našem životě ukazuje všude tam, kde se objevuje náhlé a překvapivé řešení. Pán Bůh vždycky něco zformuje, ďábel či konkrétně náš hřích to zdeformuje, ale Pán Bůh to zase zreformuje. I tam, kde ještě někdo chybí: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. Sedm z dvanácti. Jan asi neřeší, jestli se zpráva o zázračném rybolovu dostala i k těm zbylým, ale asi ano, protože po povolání Petrově je psáno: Mezi bratřími se to slovo rozšířilo (J 21:23). A tak když před námi budou zůstávat ti bezejmenní, šiřme toto Slovo o tom, jak Pán Ježíš rozmnožil naši práci, která vůbec není marná. To, co tu kdykoli vykonáme, může být sice jakkoli proměněno, ale Pán Bůh se k naší práci přiznává. A žehná našemu dobrému konání. Pokud se nám taková práce daří, na příkladu učedníků vidíme, že k tomu bylo potřebné přispění Boží – či pravý čas – či přispění víry. Ať už platí kterákoli možnost, jedno z toho může vždycky znamenat oslovení a posilu do našich životů. A znamená to dvojí: Jednak jistotu pomoci Kristovy v naší situaci. A jednak také jistotu toho, že se máme komu svěřit: „Pane, celou noc jsme se namáhali a nic nechytili, tolik jsme se snažili a zdá se nám to málo, co se nám podařilo, sami na to nestačíme“ – a tu nastává to přispění Boží. A jaký má účinek? Že skrze drobnou práci, o které mluvil TGM, můžeme jednak pozvat k Božímu dílu a také mohou pod našima rukama tyto dary být rozmnoženy. Stejně jako při příbězích nasycení. Může jít třeba o věci tak drobné a tak důležité jako botičky a svetříčky pro nedonošené děti.
K tomu našemu usilování s Boží pomocí zní náš dnešní příběh: Když zde máme obraz rybolovu, není důležité, zda sami sebe v tom příběhu vidíme jako ty ryby nebo rybáře. Ať se nacházíme kdekoli, nejsme sami. Jako ryby můžeme být uchváceni tou Boží sítí a jako rybáři můžeme poznávat všech těch 153 Božích ryb z celého světa. Pán Bůh nám dává jistě více než 153 cest poznání dobra, oslovení lidí a rozmnožení jeho dobrých darů. I když se nám zdá, že je zase pryč sezóna, kdy jsme nic nechytili, zkusme to znovu, zkusme hodit síť na pravou stranu, tam ryby najdeme! Nejsme na to sami, nejsme opuštěná společnost.