Bohoslužby dne 15. 4. ve Kdyni, neděle 2. po Velikonocích

Díky za toto krásné ráno
Ž 23

440 Ozvi se, Pane můj
Moudrost 9:16-18
Stěží postihujeme to, co je na zemi, s námahou vysvětlujeme, co máme na dosah ruky. Kdo prozkoumá to, co je na nebesích? Kdo by poznal tvou vůli, jestliže ty bys mu nedal moudrost a z výšin mu neposlal svého svatého ducha? Jen tak se lidé na zemi dostali na správnou cestu a naučili se tomu, co se ti líbí; jen moudrost je zachránila.

Svítá 118 Je lepší na skále život svůj mít
Text kázání: J 10:1-16
„Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci. Řekl jim tedy Ježíš znovu: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlast-ní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř."

Kázání: Milé sestry a milí bratří,
„Jsem dobrý“ – můžeme o sobě říct v oblasti něčeho, co umíme, co se nám daří nebo kde jsme takzvaně měli štěstí. ›No byl to přece náš úspěch, ne?‹ ›Jsem dobrý, podařilo se mi stihnout autobus, taky něco výhodně pořídit, navštívil jsem tolik a tolik lidí, doma mám uklizeno …‹ Nebo také kolem sebe slyšíme, co bychom údajně měli dělat, abychom skutečně byli dobří a dostateční pro tento svět a pro druhé. Jak se na nás druzí dívají. Ale. Pak vždycky při-jde nějaké ale a musím se zamyslet: Mohu o sobě vždycky říci, že jsem dobrý? Dokonce sám Pán Ježíš se jinde v evangeliu brání oslovení „Mistře dobrý“ poukazem na to, že „dobrý je jedině Bůh“. Jistě že Pán Ježíš je Božím Synem, ale ta jeho výtka byla určena těm, kteří jej pokládali jen za divotvůrce, obratného kazatele a tak dál. To by se určitě mnohým z nás líbilo, kdyby se projevoval právě těmi zázraky a přímými zásahy do našeho světa a našeho života tak, jak bychom to potřebovali nebo si to alespoň myslíme. A zde se může objevit jedno velké ale. Dobrý pastýř totiž vidí dál. Jistěže lidé ty zázraky potřebovali a potřebují a také chtějí, ale ne každý zázrak je trvalý. Někdy větším zázrakem může být pomalá, postupná a rozvážná cesta, i když se to nám ovečkám nemusí líbit.
„Já jsem dobrý pastýř“ – není to reklama? Nebo namísto slova reklama už i slovo politický program může být trochu zprofanované. Ale tento slogan obsahuje velké vysvobození. „Já jsem dobrý pastýř“ – ze všeho, co se v Bibli dozvídáme o ovcích a pastýři, víme, že ovce jdou za pastýřem a ten je vyhledává, když se zatoulají, zraněnou ováže a tak dál. Každý to ně-kdy potřebujeme. I když si to nechceme přiznat. I když sami něco řídíme, pomáháme a jdeme první, tam kde je to potřeba, tak sami právě tuto pomoc a starost potřebujeme. Pro to, čemu se v církvi říká pastýřská péče, tedy právě ta vzájemná starost, pomoc, zájem a doprovázení, pro tuto pastýřskou péči má slovenština výraz dušpastierstvo. Pastýřská péče o duši. To trochu vypadá, jako by ten pastýř neměl zájem o bolesti našeho těla, ale není to tak. Všechno toto, čím procházíme, když na každý den řešíme své úkoly či se sami o někoho staráme, padáme a zase vstáváme, nebo někdy zabočíme někam nesprávně a musíme se vrátit, někdy odejdeme někam, odkud se rádi zase vrátíme – toto všechno se totiž odráží také na naší duši. A tu přichází Pán Ježíš jako ten pastýř duší.
„Já jsem“, říká Pán Ježíš v Janově evangeliu. A pokaždé uvádí další a další příklady, kým je pro nás. A zároveň: není to chlubení, ale nabídka, podaná ruka: „Nevidíš na cestu? Já jsem světlo světa. Nevidíš východisko? Já jsem dveře.“
V našem světě to často vypadá, jako bychom si museli všechno zasloužit. Nebo mít na něco vůbec nárok. Ne každý může otevřít nějaké dveře a být doma. Ne každý může otevřít nějaké dveře a za nimi si něco koupit. „Já jsem dveře,“ říká Pán Ježíš. Dokonce: „Já jsem dveře pro ovce.“
A my jsme to stádo, ale je otázka, zda jednáme stádovitě nebo s důvěrou. I když se někde sejde nějaká skupina, parta, demonstrace, není to jistě stádo, ale je zde ten společný zájem, ve svém smyslu nějaká dobrá pastva. Třeba pro dnešní společnost. Jen je potřeba se dívat na to, kdo takovou skupinu vede: Římští císaři právě v době Pána Ježíše si dávali také přízvisko „Dobrý pastýř“. Možná o tom Pán Ježíš věděl, a právě proto používá tento obraz, aby nám ukázal cestu do dobrého ovčína. „Já jsem dveře,“ říká také. A k tomu otevíraní dveří Kristových můžeme napomoci i my, a to i pro ty, kteří žádné vlastní dveře otevřít nemohou nebo za nimi nic nenacházejí. V tom společenství Dobrého pastýře pro to každý máme své místo a svůj čas. Svatý Jan Bosko, patron mládeže a zakladatel salesiánů, kongregace starající se o mládež, měl jednou sen o pastýři a beráncích. Postupem doby se někteří beránci začali měnit v pastýře a pomáhali dalším a dalším ovečkám. A všechny je vedl ten jeden velký Dobrý pastýř.
A ještě pokud se nám zdá pojem ovcí jenom spojený se zdánlivou stádovitostí ve společnosti; že do našeho světa už se podobenství o ovcích a pastýři nehodí: Ano, jsme ovce v tom smyslu, že stádovitě ledačemu podléháme, právě proto Písmo říká, že přichází nepřítel, aby kradl, zabíjel a ničil. A tu je dobré, když to stádo je pohromadě, když má toho dobrého pastýře a i díky jeho péči má svůj ovčinec (nebo ovčín, jak lépe překládá bratr Ivan Štampach). A abychom nezapomněli na toho pastýře samotného: slyšíme, že každou ovečku, každého z nás, zná jménem. Každý je pro něj důležitý. Každý v tom ovčíně je na svém místě, pastýř ví, jak se jmenuje, proto na něj také může zavolat, oslovit jej a ochránit před tím nepřítelem. Výhled knihy Zjevení nám potom zvěstuje naději toho, že jako Kristovi můžeme najít své jméno v knize života. To je evangelium naděje.
A tak to Slovo o dobrém pastýři ukazuje v obrazech jeho péče jednu důležitou věc: Náš Dobrý pastýř se sám stal Beránkem, aby za nás zaplatil, za nás i za ty, kteří nemají žádné dveře, za nimiž by našli domov. Apoštol říká: Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. (Žd 4:15-16)

215 Zlatá když sluneční záře se objeví
Ohlášky: úterý 17h biblická hodina, čt 16-18h Otevřený kostel.

Poslání (3. čtení): Titovi 3:4-7
355 Kristus má v rukou celý svět