Bohoslužby dne 10. 6. ve Kdyni, neděle 2. po Trojici

118 Ó chvalte laskavého Pána
1. čtení: Ž 18:19-20. Podle dnešního liturgického kalendáře žalmista vyznává: Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral, učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil.
198 Svěř celý život Pánu
2. čtení: Lk 23:39-43 Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
Sv 141 Kde jsi, můj přemilý
Text kázání: Kazatel 1:1-11 Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě. Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí. Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí? Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá. Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde. Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu, točí se, točí, spěje dál , až se zas oklikou vrátí. Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu. Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením. Co se dálo, bude se dít zase , a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového. Je něco, o čem lze říci: Hleď, to je cosi nového? I to bylo v dávných dobách, které byly před námi. Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou, nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom.

Kázání: Marnost nad marnost, řekl Kazatel. A co teď kdyby to skutečně řekl farář? Může nás naštěstí uklidnit, že ten název Kazatel je až středověký. Původní hebrejský název knihy Kohelet znamená spíše Svolavač. Navíc v hebrejštině je tam ženský rod, takže spíše Svolavatelka. Kazatel slyší, jak moudrost Boží (také ženského rodu) svolává ty, kteří ji slyší, a s touto moudrostí konzultuje ve své knize všechno, co vidí. – Ale co si počneme s tím slovem marnost?
Biblický Kazatel skutečně chtěl popsat lidský život, dokonce sám říká, že shlédl všechno pod nebem, a tu říká, že všechno je marnost (ČEP pomíjivost) a honba za větrem. V historii církve byla ta kniha tak trochu přehlížena a velmi brzy si vykladači všimli, že je velmi málo citací nebo narážek na Kazatele i v Novém Zákoně. Sám Pán Ježíš jenom u Matouše říká, že si nemáme ukládat poklady na zemi (Mt 6:19), což je ještě několikrát opakovaná citace Kazatele 3:17. Ale navzdory tomu, jak se kniha Kazatel někdy čte, není snůškou skepse, ale má nám přinést právě tu moudrost a ponaučení. I když onen moudrý Šalomoun, asi poté, co získal od Pána Boha i veškeré světské potřeby a statky, píše takové pozorování života, píše o proměně a rozdílu života sebespravedlivého a života před Pánem Bohem. Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: „Nemám v nich zalíbení,“ než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky. V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví a mlečky nechají práce a bude jich málo, a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota, a zavrou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít přidušeně. – což všechno vypadá jako popis Černobylu, a ještě na tu cestu do zamořené zóny zní toto: A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě; a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost. (Kapara prý byla používána jako afrodiziakum. A čteme, že ztratí účinnost. To všechno nejsou moc dobré vyhlídky.) Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými. Kazatel ví, že člověk po smrti jde do svého věčného domu, na rozdíl od minulého evangelia o boháči a Lazarovi však neřeší, jak ten věčný domov vypadá. Ale současně to není ani popis ekologické katastrofy. Co to tedy znamená? Co ten Šalomoun vypozoroval?
Tento moudrý Kazatel se prostě spoléhá na Hospodina i v situaci, kdy zmlkne jakoby celý svět – a toto spolehnutí doporučuje i nám: Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme. A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal. Takže pomíjivé je sice vše, co máme kolem sebe, náhrdelník i sváteční servis, ba dokonce i kolo u studny. Holt někomu se zláme kolo u studny, někdo má vodu ve sklepě. Ale při tom všem, říká Kazatel, pamatuj na svého Stvořitele. Protože, a to je vidět i v této biblické knize, nejdůležitější je to, co je neuchopitelné. Tak třeba vzpomínky kněží za minulého režimu dosvědčují, že ačkoli s sebou většinou na cele neměli ani Bibli, breviář ani další jinak samozřejmé věci, snažili se si opakovat biblické příběhy a další texty, třeba sami na cele sloužili mši. A k Večeři Páně se připravovali tak, že si schovali chleba a místo vína měli rozinky namočené ve vodě.
Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí. A proto, jak říká Exupéryho Malý princ, co je důležité, je očím neviditelné. - Zbývá jen dodat, že Kazatel byl moudrý, lid stále poznání vyučoval; přemýšlel a bádal a složil přísloví mnohá. Samotná kniha Přísloví je plná také takového podobného pozorování o životě, která také napsal zmoudřelý Šalomoun. A o knize Kazatel se někdy říká, že je to nejateističtější kniha Bible, ale není tomu úplně tak: Na závěr toho moudrého přehledu lidského života se Kazatel obrací na Pána Boha. Ale abychom nepředbíhali: Nejprve se říká, jak hledal moudrost. Papež František v kázání na tento text řekl, že jsme jako falešní hráči, kteří si značí karty. A dnešní moudré čtení nám říká: Kazatel se snažil najít výstižná slova; tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy. Slova moudrých jsou jako bodce, jako vbité hřeby jsou slova sběratelů, pastýřem jediným proslovená. Jako vbité hřeby je moudrost Jediného pastýře, a už v tom můžeme najít Pána Ježíše Krista. Který přišel zachránit i ty falešné hráče. A Kazatel-Šalomoun nás k oné moudrosti povzbuzuje a říká: Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! A nakonec: Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. Tento verš je vytesán u vstupu do pražské Staronové synagogy. Aby žádný, kdo vchází či vychází, jej nemohl přehlédnout. Aby při příchodu či odchodu z Božího domu pamatoval na Boží spravedlnost. Ovšem Boží spravedlnost není zákonická, Boží spravedlnost je shovívavá a slovy starozákonního Kazatele nám přináší naději: Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé. Není to jen ta spravedlnost řekněme soudcovská. Tato spravedlnost Boží se ukazuje i v našem evangelijním příběhu, který známe možná jako velikonoční: Jsou zde dva provinilci, lotři, jak se tradičně říká, lotr po pravici se ale nakonec obrací, protože spoléhá na Pána. Dnešní moudrost knihy Kazatel i naše evangelium nám ukazuje, že důležité jsou věci, které nejsou vidět. Důležité jsou věci, které se musejí různě objevit. Nebo odkrýt. Nebo vykopat. Nebo také někdy odčerpat. A také ty věci, které se jako v našem evangeliu týkají odpuštění a přijetí Božího.
A ukazuje to i dnešní evangelium: Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ Ti dva spoluodsouzenci, lotr po pravici a lotr po levici, možná přehlíželi svůj dosavadní život, stejně jako starozákonní Kazatel, ale došli každý k jinému závěru: Jeden v zoufalství říká, že nevidí kolem sebe žádnou záchranu. A v tom zoufalství dokáže vyčítat. To dokážeme někdy také. Ale ten druhý se nakonec obrací, protože spoléhá na Pána. Dnešní moudrost knihy Kazatel i naše evangelium nám ukazuje, že důležité jsou věci, které nejsou vidět. Důležité jsou věci, které se musejí různě objevit. Nebo odkrýt. Nebo vykopat. Nebo také někdy odčerpat. A tak tedy zůstanou nebo se odkryjí ty věci, které se stejně jako v našem evangeliu týkají odpuštění a přijetí Božího. Na Golgotě nebyli ani všichni učedníci Pána Ježíše. Podle některých evangelijních zpráv se zpod kříže rozprchli, podle Jana je zde alespoň milovaný učedník a Panna Maria. – A ani dnes zde nejsou rozhodně všichni členové sboru. Ale ty věci, které je třeba objevit, protože nejsou vidět, ty věci, ke kterým se musíme dostat, odkrýt je, odčerpat a vykopat, ty nám ukážou, na jakých základech stojí náš dům. A tak překonáme tu marnost a pomíjivost, o které mluví Kazatel, a ukážou se věci, které jsou pravé, trvalé a protříbené.

384 Pomoz mi, můj Pane
Poslání (3. čtení): Mt 13:44 „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.“
176 Někdo mě vede za ruku