Bohoslužby dne 8. 7. ve Kdyni, neděle 6. po Trojici (lutherské perikopy)

176 Někdo mě vede za ruku

Pane Bože, k Tobě s vděčností přicházíme a prosíme: Veď nás, jako jsi vedl svůj lid a prosíme Tebe, jak uslyšíme, i se žalmistou: Dej nám odvahu a radost víry pro každý další den. Tobě děkujeme, amen.

1. čtení: Ž 67:2.3.5.6.8
Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! Ať se národy radují, ať zaplesají, neboť soudíš lidi podle práva, spravuješ národy země. Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země!

Sv 184 Mír na zemi daruj nám

2. čtení: Ag 2:1-7
Dvacátého prvního dne sedmého měsíce stalo se slovo Hospodinovo skrze proroka Agea: „Řekni judskému místodržiteli Zerubábelovi, synu Šealtíelovu, a veleknězi Jóšuovi, synu Jósadakovu, a pozůstatku lidu: Kdo zůstal mezi vámi z těch, kteří viděli tento dům v jeho prvotní slávě? A jaký jej vidíte nyní? Není ve vašich očích jen pouhé nic? Buď rozhodný, Zerubábeli, je výrok Hospodinův, buď rozhodný, veleknězi Jóšuo, synu Jósadakův, buď rozhodný, všechen lide země, je výrok Hospodinův. Dejte se do díla, neboť jsem s vámi, je výrok Hospodina zástupů, podle slova, kterým jsem se vám zavázal, když jste vyšli z Egypta. Můj duch stojí uprostřed vás. Nebojte se!“ „Toto praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, a bude to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší. Otřesu všemi pronárody, a přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů.

433 Otče náš, milý Pane

Text kázání: Sk 8:26-39
Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je opuštěná. Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše. Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“ Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“ On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. To místo Písma, které četl, znělo: ‚Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.‘ Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“ Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou.

Kázání: Milé sestry a milí bratří,
zdravíme Vás z biblické hodiny. Tento dopis od nás je trochu starší, ale snad se každý v tom příběhu najdeme i dnes.
Děkujeme Pánu Bohu a církvi v Jeruzalémě, že jsme mohli tento text vůbec číst. A proč tomu tak je, to se dozvídáme v našem dnešním čtení. Protože doposud všechno, co je v knize Skutků napsáno, se týká židů. Nebo také obrácených židů. Zkrátka lidu Izraele, který slyší o Pánu Je-žíši. Jistěže při Letnicích zde byli ze všech ná-rodů, tedy třeba po několik generací nesoucích židovskou víru předků, ale přitom nesoucí i jiné domácí tradice. Zkuste se někdy podívat na pro-jev papeže třeba na Nový rok. I zde jsou shro-mážděni věřící ze všech národů na světě. A zhruba takto to mohlo vypadat o letnicích. Ale pořád věděli, že jim jde o stejnou věc. Že věří v jednoho, jediného Boha, jak židovské vyznání víry dodnes zdůrazňuje.
Proč ale vykládám o Letnicích? Z celého světa totiž tito věřící chodili do Jeruzaléma, na-kolik jim to okolnosti dovolily, na velké svátky. Na Letnice, tedy vlastně dožínky, svátek úrody, a také na Velikonoce. A to je případ našeho hlavního hrdiny. Je to etiopský dvořan.
Jenže on jede i do Jeruzaléma i přesto, že nebude moci do Chrámu. Konkrétně nemohl se účastnit bohoslužby. Ale mu to přesto stálo za to, jet na pouť, podívat se do Jeruzaléma, a také si koupil svitek proroka Izaiáše. Nic víc o tom nevíme, jenom archeologové nalezli svitek pro-roka Izaiáše z té doby a měl délku asi osm me-trů.
Takže dvořan, který zná Hospodina a mohl si dovolit nejen vykonat pouť, ale také si koupit drahý ručně psaný spis, už jede domů. A čte si, co si koupil, jenže ouha. Nerozumí. Nerozumí tomu, co čte. Čte jednu ze starozákonních knih, motá ten osmimetrový pergamen na klíně a tu se mu zdá, že ta kniha jej pokaždé dovede před ně-jaké zavřené dveře. Je plná různých hádanek a snad jim rozumí jen učení rabíni… co jsem si to jenom koupil…
Anděl Páně řekl Filipovi, aby se vydal na opuštěnou cestu. Představte si takovou delší cestu po nepoužívaných a dávno již zarostlých kolejích. Někdy se zdá, že naše cesty nedávají smysl, že vedou do neznáma, že vedou na pusté místo a daleko. A na opuštěných cestách nebý-vají ani žádné zájezdní hostince, do jakého třeba dovedl milosrdný Samařan zbitého a okradené-ho člověka.
A i z našich dalších čtení vysvítá, že cesty na první pohled zvláštní vlastně vedou k záchraně. Svědectví proroka Agea přináší Zerubábelovi Slovo o tom, že budou do právě stavěného jeruzalémského chrámu přivedeny mnohé náro-dy. To je proroctví nejen letniční, ale náš pohled může změnit v kterýkoli čas. Jistěže ve starozá-konních dobách mělo jakýsi smysl, že se Izraeli-té uzavírali před okolními národy. Ale pak si svá ustanovení zakonzervovali. Představte si, kdyby teď přišel někdo cizí, sestra kurátorka by se ho potichu šla zeptat, jestli je pokřtěný – a on by řekl ne. A mohl by zůstat jenom před skleněný-mi dveřmi. Absurdní. A přesto, jak jsme zjistili i na biblické hodině a určitě jsme to někdy slyše-li, první křesťané ze židů považovali za velké nebezpečí nebo ohrožení té jistě dobré domácí tradice, kdyby snad měl k uctívání přijít někdo další. Ale sám prorok Izaiáš říká, že si Hospodin přivede k uctívání lidi z cizích národů, a to na just takové, jako byl onen dvořan. A teď mi ne-jde ani tak o to se podívat na ty cizí národy a na vnímání a přijímání-nepřijímání kultur, kolem toho bylo v uplynulém čase nadiskutováno a napsáno dost a dost. Mně jde spíše o pohyb opačný. Pohyb či cestu Hospodina k lidem – a tedy k nám i k těm okolo nás. Už prorok Izaiáš to zaslibuje, že mnohé národy uslyší hlas Hos-podinův. Ten stejný prorok Izaiáš, jakým se na voze prokousává etiopský dvořan. Jeden z těch cizinců, kteří uslyšeli hlas Pána Boha.
A podobně to může vypadat i dnes, i když v trochu jiné rovině. My jsme četli příběh apoš-tola Filipa. A i k nám může Pán Ježíš přijít růz-ným způsobem. Protože podle toho, co neseme ve svém srdci, třeba i náš soused nám může být více cizincem a jiný člověk nám může být více domácím bez ohledu na to, odkud se přistěho-val. Podívejme se do dnešního textu: Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl po-křtěn?“ Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpo-věděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Bo-ží.“ Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, se-stoupili do vody a Filip jej pokřtil. Když vystou-pili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvo-řan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou. Už se nedočteme, co se s ním dělo dál, i když dnešní etiopská církev právě tohoto dvo-řana považuje za svého zakladatele. Bylo by to celkem možní proto, že při setkání s Filipem a jeho svědectvím bylo jeho srdce nějakým způ-sobem změněno. A to je právě to důležité svě-dectví křtu, to je důležité svědectví také o Let-nicích, ale je to důležité svědectví také pro nás: Mnohé náhodné setkání, kdy poté jdeme každý svou cestou, nás může vzájemně změnit. A třeba nasměrovat jinam. Nebo změnit náš pohled na svět kolem, na život, na věci samozřejmé – a probudit v nás radost! Radost z dlouho očeká-vaných setkání, jako jsme to zažili třeba my na dovolené. A takováto radost může přicházet i naprosto nenápadným způsobem. Že jsme nějak přivedeni k poznání, třeba si něco přečteme ne-bo prožijeme nějaké setkání, které nám věci dří-ve zcela běžné ukáže jinak. A pak i takové ná-hodné setkání způsobí, jako u dvořana, že proži-jeme radost! Z vlastní zkušenosti třeba mohu uvést, že mě začalo těšit poznávání bylinek na zahradě a zažívám i radost nade vším, co kvete, i když to ne vždy umím pojmenovat. Tak je do-cela možné, že podobnou radost zažíval onen etiopský dvořan. Ve všem stál vlastně na začát-ku: Sám, čerstvě pokřtěný, s jednou biblickou knihou, ale radoval se a jel dál svou cestou. O tuto radost prosme Ducha Svatého: Modleme se: Pane Bože, dávej nám radost, když se nám zdá, že se děje všechno stále dokola a neobjevuje se nic nového. Ale to jenom zdánlivě. Dej nám prosíme radost, jakou měl etiopský dvořan, dej nám i sílu k jeho vytrvalosti a také i slovo po-znání, jako jsi dal apoštolu Filipovi. O to Tebe prosíme, abychom se radovali také společně. Amen.

Píseň: 392 Z pravé víry vzchází

Přímluvy + modlitba Páně
Poslání (3. čtení): Žalm 85:8.10-14

452 Za dar Slova, Bože milý