Bohoslužby dne 05. 08. ve Kdyni, neděle 10. po Trojici (s překvapením na konci)

163 Hospodin sám národů Bůh

1. čtení: Iz 19:21 Hospodin se dá poznat v Egyptě; Egypťané poznají v onen den Hospodina a budou ho uctívat obětním hodem a obětním darem, budou Hospodinu skládat a plnit sliby.

406 Chval Pána svého písní

2. čtení: Iz 58:2 Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko.

176 Někdo mě vede za ruku

Text kázání: oltář neznámému bohu Sk 17:16-34 Zatím na ně Pavel v Athénách čekal; když shledal, kolik modlářství je v tom městě, velmi ho to znepokojovalo. Proto mluvil v synagóze se židy a s pohany, kteří uvěřili v jediného Boha; a každý den hovořil i na náměstí s lidmi, kteří tam právě byli. Rozmlouvali s ním i někteří epikurejští a stoičtí filosofové. Jedni se ptali: „Co nám to chce ten nedovzdělanec vykládat?“ Druzí říkali: „Zdá se, že nás chce získat pro cizí božstva.“ Tak soudili, protože Pavel kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání. Pak ho vzali s sebou, dovedli na Areopag a tam mu položili otázku: „Rádi bychom se dověděli, jaké je to tvé nové učení, které šíříš. Vždyť to, co nám vykládáš, zní velice podivně. Chceme se tedy dovědět, co to je.“ Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývají, ničemu totiž nevěnují tolik času jako tomu, že vykládají a poslouchají něco nového. Pavel se tedy postavil doprostřed shromáždění na Areopagu a promluvil: „Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví. Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: ‚Neznámému bohu‘. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji: Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. ‚Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme,‘ jak to říkají i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť jsme jeho děti.‘ Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem. Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“ Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: „Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.“ A tak Pavel od nich odešel. Někteří se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.

Milé sestry a milí bratří, apoštol Pavel je dnes v Athénách. A my s ním můžeme projít jeho cestu a třeba nám to zodpoví pár otázek.
Když máme na srdci náš sbor, můžeme se zároveň ptát: Jak mluvit s ostatními kolem nás? A tu se ukazuje Pavlův příklad: Ti v jeho okolí mají trochu jiné hodnoty, zároveň se ale zajímají, co přináší Pavel. A on by mohl dštít oheň a síru na ty řecké pohany a dokonce třeba zničit nějaké ty pohanské oltáře, ale touto cestou Pavel nejde. On dokonce obdivuje jejich zbožnost! To je přístup naprosto jiný než ve Starém Zákoně, kdy třeba po návratu z babylonského zajetí byl jeruzalémský chrám plný pohanských model a bylo potřeba obnovit bohoslužbu, dnes by se řeklo: Museli to tam znova vysvětit. A zde, v době novozákonní v tom řeckém prostředí? Když se na to podíváme prakticky, udržovat kult nebo službu nebo i jen úklid u tolika oltářů nebo chrámů asi dalo nějakou práci. A tu nalézáme i oltář Neznámému bohu. Ten nebyl jenom v Athénách, prý to tak bylo na více místech. Údajně proto, aby si zde našel své místo vyznavač jakéhokoli náboženství, pokud nenalezne „ten svůj“ oltář.
A této situace Pavel využívá a jak jsme řekli, neprosazuje víru a evangelium silou. Na druhou stranu se ani neptá na jejich motivaci, zda to skutečně byla jistá kulturní ohleduplnost, s níž postavili „oltář Neznámému bohu“, nebo zda to prostě byla jen jakási rozmařilost. To nám může říci, že nemusíme vždy rozumět všemu, co bychom rádi věděli, ale s Boží pomocí jednáme tam, kde jsme postaveni a s Boží pomocí máme také vydat svědectví.
A Pavel využívá této situace podobně, jako sám píše: že byl židům žid, Řekům Řek, že byl všem vším, aby získal alespoň některé. To je i Slovo do dnešní doby. Porozumět tomu druhému je vždy záležitost individuální, ale stojí to za to. Stálo to za to i apoštolu Pavlovi, stálo mu za to zkoumat pohanský oltář, aby zvěstoval Pána Ježíše: Říká: Pán Bůh učinil celé stvoření tak, aby jej lidé hledali: jaké si lidé kladou otázky? Je to často velmi individuální, je to různé – Pavlovi posluchači byli zaujati otázkou vzkříšení z mrtvých a nového života. Jak to vypadá dnes? Po vzkříšení se asi ptá málokdo, ale sci-fi čte spousta lidí. A kromě sci-fi se také lidé zabývají i otázkou reinkarnace, narození do nového života, kde člověk dostane další šanci a mohl by napravit své minulé chyby, což vypadá když ne zbožně, tak alespoň zodpovědně. A co my můžeme říci a jak?
Když se podíváme na to, jakou roli má v dnešním příběhu Pavel, tak on je pozorovatelem a komentátorem: Vidí nějaký oltář a na jeho základě postaví své kázání tak, aby lidé uviděli to znamení. Pavel taky uměl, třeba v epištolách, zaujmout jistou autoritu, výslovně se označit za apoštola Pána Ježíše a dokonce umí říci, aby jej jeho čtenáři napodobovali. Tady ale ne. Tady se zastaví u mezináboženského oltáře a káže. Moc se mi líbí, co má napsáno na svém internetovém profilu -jako vizitku- kazatel Dan Kvasnička z Litomyšle: Kážu evangelium v Novém kostele Církve bratrské v Litomyšli. Prosté a pravdivé. A je tam všechno.
A tak apoštol Pavel říká: Evangelium není sci-fi, Pán Bůh se pro nás stal člověkem. I v Pavlově době nebo brzo po něm bylo v oblibě sci-fi. Psaly se různé apokalypsy, takové moderní romány o tom, jak bude vypadat konec světa. Ale zde to byla pro některé nemyslitelná představa, po tom Pavlově kázání jich mnoho říkalo – asi ze slušnosti: „Rádi si tě poslechneme, ale někdy jindy.“ Takto reagovali, když slyšeli o vzkříšení – ale zároveň čteme, že mu někteří uvěřili a jsou uvedena i jejich jména. To jsou právě ty pozitivní příklady, které mají doprovázet i nás. Vždy se najdou konkrétní lidé, pro které bude evangelium natolik novým, že uvěří. Třeba mají rezervované místo pro nějakého Neznámého boha. Který se dá zvěstovat když ne u takto označeného oltáře, tak u sbírky na Ukrajinu nebo do kojeneckého ústavu. Nebo k někomu promlouvá ta nová cesta třeba v přírodě. A tu nám už apoštol říká, že stejně jako jemu v Athénách se i nám otevírá prostor, aby lidé uvěřili. Čteme o ženě jménem Damaris a Dionýsovi z Areopagu, kterému pak byly připsány spisy o poznání Pána Boha v životě víry. Protože byl mezi těmi, kteří uvěřili. I my jsme pozváni k víře a k vydávání svědectví, aby i skrze naši práci lidé uvěřili. A to ne Pavlovi, ne Lukášovi či komukoli jinému z nás, ale Pánu Bohu, který nebude neznámý. Za to se modleme.

636 Z Tvé ruky, Pane můj 489 Tvé požehnání, dobrý Otče

Odpoledne před pátou hodinou jsme přijali další příspěvek o sbírky oblečení na Ukrajinu. Děkujeme!