Instalační bohoslužby dne 22. 10. odpoledne ve Kdyni, 19. neděle po Trojici

Preludium
Apoštolský pozdrav
Úvodní píseň Sv 83 Chtěl bych být majákem.

1. čtení: Je to žalm připadající na dnešní den, Ž 78:2-4. 2otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké. 3Co jsme slýchali a o čem víme, to , co nám otcové vyprávěli, 4nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech , o mocných skutcích a divech, jež konal.
Píseň 635 Tvá, Pane, láska.
2. čtení: 1Kor 12:4-13 4Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; 5rozdílné služby, ale tentýž Pán; 6a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. 7Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. 8Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, 9někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, 10někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. 11To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. 12Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. 13Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
Milé sestry a milí bratří, pokoj vám.
Slyšeli jsme Slovo čtení o církvi. Slyšeli jsme Slovo o Duchu. Slyšeli jsme o darech. A slyšeli jsme zároveň i text o každém z nás.
Teď to vypadá, jako by nebylo jasné, co se týká koho
z nás. A třeba tu cestu také musíme hledat. A ta cesta nikdy není zcela dokončena a ukončena. Pán Bůh s námi nikdy není hotov. To však znamená, že pro nás má na každý den nové možnosti, příležitosti i zmíněné dary. Jako to říká už autor Přísloví, že bude vyprávět o divuplných činech, které konal a i s ním vykonal Hospodin:
Jsme součástí dokonalého Božího stvoření, ale na každý den musíme bojovat s pochybnostmi, pokušeními i hříchem. A když jsem řekl, že s námi Pán Bůh nikdy není hotov, znamená to také, že stále utváří a dotváří svou milostí naši cestu. To je i vyznání žalmisty: Předložím hádanky dávnověké, říká. Některé věci nám napořád zůstávají otázkou. Či spíše – každý z nás zvlášť a stále znovu na ně musíme i můžeme hledat odpovědi.
My jsme četli o darech Ducha Svatého. A tato Boží cesta také znamená o Ducha Svatého usilovat a také se tázat po těch darech, obdarování a směřování, o nichž mluví apoštol. A říká, že jsou ke společnému prospěchu, tedy k užitku církve, k užitku sboru:
8Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, 9někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, 10někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. A tyto dary a služby jsou proto, aby přinášely radost, aby přinášely pokoj. Mezi námi, ve sboru, v církvi, i ve světě na svědectví.
Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch – takže různými dary můžeme disponovat, různými věcmi můžeme sloužit, různými službami, různé také přijímat, a to v Duchu Svatém a v Těle Kristově, totiž ve společenství církve. A každého si Pán Bůh nějak ustanovil, jak jsme četli. Třeba to ještě musíme objevit, ale je to tady. Duch Svatý je tady, je mezi námi a my můžeme jeho povolání uslyšet různě. A tak to naše dnešní čtení je pozváním. Dar Ducha Svatého totiž není dárek převázený mašličkou, ale je to dar otevřený. Otevřený, aby otevřený byl a nestal se zakopanou hřivnou. To si musím připomínat také já – Martin Luther píše, že kazatel má kázat nejprve sobě – a tak se teprve může vytvářet ono společenství. Dnes pozváním ke sdílení darů, které máme různé a i v různé míře, ale právě proto z nás Duch Svatý tvoří církev. Aby zde nastala Boží plnost a ta pramení z evangelia, z pozvání k naději. Tak, jako nám dnes říká žalmista:
2otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké. 3Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, 4nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal. Necháme se žalmistou pozvat? Budeme vyprávět? Každý jak umíme.
Modleme se.
Zpívejme píseň 426 Tvá, Pane Kriste, věc to jest.
Ohlášky, pozvání
Poslání, požehnání
Závěrečná píseň 489 Tvé požehnání, dobrý Otče