Bohoslužby dne 9. 4., Zelený (Bolestný) čtvrtek

Zvonění zvonu
Introit
Apoštolský pozdrav
Píseň: 499 Jezu, přispěj ku pomoci
Modlitba
1. čtení: Ž 41:10
Píseň: 233 Večerní když zvony znějí .
Text kázání: Mk 14:12-26

Kázání: Sestry a bratří, milí diváci, náš příběh začíná, podle Písma, prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek. Tedy ve čtvrtek, a proto také je takto seřazen i liturgický pořádek Svatého (velikonočního) týdne. Učedníci řekli Ježíšovi: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody.“ Asi bychom si řekli, jak je mohl poslat do velkoměsta takhle někoho hledat, ale trik je v tom, že tehdy nosily džbány s vodou a ke studni chodily ženy. Takže muž se džbánem na hlavě byl snadno rozpoznatelný asi jako dnes třeba muž s kabelkou nebo v lodičkách. – A tento zajímavý detail zachoval i evangelista Lukáš.
Pán Ježíš dále řekl: „Jděte za ním, a kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘ A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!“ Zajímavé je, jak to vypadá, že je vše předem domluveno. Nebo je možné, že majitel toho domu byl tajným Ježíšovým učedníkem? Učedníci tedy šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka.
Večer přišel Ježíš s Dvanácti. A když byli u stolu a jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí.“ Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad ne já?“ Řekl jim: „Jeden ze Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse. Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“ Ta slova znějí syrově, ale schválně je to tu tak, abychom si uvědomili, co skutečně znamená popření těch životních jistot. Taková slova bychom možná od Pána Ježíše nečekali. Ukazují však na to, že v krizových situacích se nejen tonoucí stébla chytá, ale také že účel světí prostředky. Zde není podrobně rozpracován Jidášův příběh, to pak dodají ostatní evangelisté, ale ten člověk, který Pána Ježíše zrazuje, nemá dobré vyhlídky. Prvotní církev pak stanovila pravidlo, že například když někdo zapře víru v Pána Ježíše ze strachu, může se ještě vrátit do církve a činit pokání, podruhé už to možné není. – To zase ukazuje na naši potřebu pravidel, která pak rádi přísně vymáháme. Podobně to bylo i mezi vrchními židovskými představiteli v té době, čteme pak, že velekněží na Pána Ježíše mnoho žalovali. Je tu třeba cesta pro nás k tomu, abychom se zamysleli: Je vstříc tomu Zachránci na oslu skutečně potřeba si něco dokazovat? Je lépe volat Hosana, smiluj se nad námi. Také je dobré si povšimnout, že s Pánem Ježíšem večeří všech Dvanáct – včetně Jidáše, který tu má jaksi dopředu už „svůj úkol“, včetně Petra, který ho třikrát zapře – a další se rozprchnou. Pro ně všechny je teď připravena večeře. A to je kromě mnoha jiných obrazů a výkladů obraz církve. Později někdo napíše, že církev je corpus mixtum, tedy tělo smíšené, z různých povah, z různých lidí, a tak je tomu dodnes. Pro nás ten příběh znamená, že jedině díky Boží milosti tu církev vůbec je a nezáleží to ani na našem výkonu nebo nějaké naší pýše, jak si mnozí mohou myslet. Hosana znamená smiluj se nad námi a my tak můžeme zaujmout jediný postoj – být vděčni za Boží milost. A v tom není žádný alibismus, ale přiznání a vyznání, že na to sami nestačíme. Místo červeného koberce jen narychlo nasbíráme ratolesti, chléb a víno pečeme a sklízíme už jen velmi výjimečně, … I proto nám Pán Ježíš odkázal svátost večeře Páně, kterou v církvi budeme slavit, až se sejdeme – a připomeneme si tím něco z dnešního příběhu, který pokračuje dál, a pokračuje i s námi. Každý si v příběhu najdeme tu svou větu. A každý z nás se může ptát: „Jsem to snad já, mistře?“ „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ „Smiluj se nad námi“ a jiné. Každý můžeme zvolit a prožívat tu svou velikonoční otázku. Modleme se.

- Modlitba:

Píseň: 199 Slož, co srdce tísní

Ohlášky: Vítáme domácí i hosty při poslechu i na záznamu. O všem, co se týká současné situace, budeme informovat. V pondělí se konal Online kostel s 5 účastníky.
Církevní sbírky se v současné době nekonají, proto děkujeme členům sboru za salár a ostatním přispěvatelům za jejich dary. Budete-li se chtít zapojit, všechny příspěvky můžete posílat na účet sboru: 1 888 0 88 01/0300
Z dopisu Synodní rady je nám doporučeno navýšení saláru, kterým lze ušlý sborový příjem ve sbírkách nahradit. To lze provést u těch, kteří platí salár ve splátkách elektronicky, tak i u těch, kteří ho zaplatí později v hotovosti. Možností je také pravidelné odkládání peněz na obvyklé sbírky doma a předání takto nashromážděné částky do sborové pokladny, až to bude možné.
Celocírkevní a účelové sbírky, které jsou v tomto období vyhlašovány, vyřešíme ve sboru, ještě budeme určitě posílat zprávy o aktuální situaci, doporučení zní například odkládat na tyto sbírky postupně nebo poslat na účet sboru.
Prosím ty, kteří nás sledují, aby záznam, který bude za chvíli uložen na stránkách, pustili třeba na chytrých telefonech nebo počítačích svým blízkým, sousedům, dalším členům sboru a jakýmkoli dalším zájemcům. Děkuji všem, kdož dobrou radou umožnili nebo zkvalitnili tento přenos i samotné bohoslužby. Tento se však z neznámých důvodů neuložil, a je tak k dispozici pouze v textové podobě.

Přímluvy: (modlit se můžete společně nebo individuálně a k přímluvám přidávat: Pane, smiluj se. – Kriste, smiluj se.)

M O D L I T B A P Á N Ě

Slovo poslání: Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe, neboj se již zlého! Sf 3:15

Požehnání

Závěrečná píseň: 466 V tu noc, kdy milý Spasitel