Bohoslužby neděle 5. postní

Preludium
Vstup faráře + pozdrav

Vstupní modlitba: Pane Bože, děkujeme ti za svěřený čas a za tvé dary, které od tebe přijímáme. Někdy si jich nevšímáme nebo na ně zapomínáme. Prosíme tě, buď s námi, když hledáme jistotu. O to tebe s pokorou prosíme, amen.

První čtení: 1Kor 14:29-31.33
Proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní ať to rozsuzují. Dostane-li zjevení někdo jiný z přítomných, pak ať ten první zmlkne. Můžete přece jeden po druhém prorokovat všichni, aby se všem dostalo poučení a povzbuzení. Bůh přece není Bohem zmatku, ale pokoje – tak je tomu všude, kde se shromažďují svatí.

Evangelium: Mk 13:30-32
Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane. Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou. Ten den a onu hodinu však nikdo nezná – ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec.

Kázání: Pán Ježíš při svém kázání (a když často vysvětloval lidem biblické Slovo) poukazoval na důležité události. A přináší ujištění (lidé se často báli budoucích věcí, kladli si různé otázky jako i my dnes: Kdy přijdou ty důležité události, v nichž můžeme spatřit znamení?): A tak říká: Nepomine toto pokolení, generace. A tady se dostáváme do problému, jak to vyložit. Říká to Pán Ježíš nám a týká se to našeho času? (Určitě bychom s touto otázkou na Bibli nebyli první.) A jak k tomu přijdou ty generace před námi? Také čekaly na vyplnění Božích znamení. V těch biblických událostech se setkáváme s lidmi, kteří zažili Ježíšovo působení. Toto „pokolení“ vidělo ukřižování a smrt Pána Ježíše, viděli jej vzkříšeného, viděli jej, jak od nich odchází do nebe a toto křesťanské pokolení tu bude, dokud Ježíš nepřijde podruhé a nevezme je, nás k sobě. A tak vysvětlení těch našich otázek může znít, že ještě s námi Pán Bůh má nějaký plán.

A co znamenají ta Pavlova slova o proroctví? Četli jsme: Proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní ať to rozsuzují. My můžeme skutečně takto přijmout Slovo povzbuzení od Pána Boha, Slovo na cestu, Slovo ujištění nebo napomenutí, toto všechno může jistě z Bible zaznít i v dnešní době. Jen jsme se k tomu v církvi stavěli rezervovaně. Přitom Pavel sám říká, že ostatní ať rozsuzují. Většinou bychom se shodli, že když proroctví zazní, nejlépe se prokáže jeho pravost tím, zda se naplní. A možná i v tuto dobu jsme slyšeli různá taková slova - jednak proroctví, jednak takové výroky, které nás mohly povzbudit; důležité je právě přijmout to, že Pán Bůh na nás myslí právě v tuto dobu, v tento čas; a je to svědectví o Boží cestě, která je s námi i tady a teď. Takže i nám může nějaké proroctví zaznít, nemusíme se toho bát, také i my můžeme někoho podepřít Slovem moudrosti. A týká se to i slov povzbuzení pro nás navzájem. Samozřejmě, víra neznamená nepřítomnost rozumu, Pavel pak píše: … a ostatní ať rozsuzují. Proroctví se pozná podle toho, jak se v našem životě naplní. Ale chybou by bylo se před ním uzavírat. Žalmista nás povzbuzuje, že máme zpytovat (Boží) vůli v chrámu (Ž 27:4). Jde to různými způsoby, čtením v kostele a nasloucháním, čtením doma, sdílením na biblické hodině i jinak. Jako ujištění o Boží péči. Každé pondělí máme s přáteli křesťanskou meditaci; není to nic jiného než naslouchání tichu. Má to něco do sebe. Právě dnes je důležité si to ticho připomínat, udělat si na to čas, když je kolem nás spoustu takových hlasitých polemik. Možná právě dnes si můžeme připomenout, co říkal Jan Werich: Všimněte si, že ti, kteří (oproti tichu) šíří nenávist, činí tak hlasitě a většinou ani neumějí vyslovit ten název oné ideologie, které snad věří.

My ale bychom rádi něco jiného: Pavel píše o darech křesťanského sboru, a tady při tématu společenství a setkávání jsem si vzpomněl na naši nedávnou debatu o církvi: ve vyznání víry se hovoří o svaté církvi obecné. Jak může být církev svatá, zněla otázka. Svatí nejsme sami ze sebe, nemůžeme si svými skutky ukovat zlatou svatozář. Lv 20:8 říká: Dbejte na má nařízení a dodržujte je; já jsem Hospodin, já vás posvěcuji. Je zde Boží Zákon a my o něm víme, ale to Bůh v Ježíši Kristu nás pozvedá a zve k sobě. Buďte svatí, jako i já jsem svatý, říká Bůh pětkrát ve Starém Zákoně a cituje to apoštol Petr ve svém listu (1Pt 1:16). A tato svatá církev je také obecná, tedy pro všechny. Pro všechny dostupná a také že působí po celém světě. Takto třeba vznikl výraz ekumena, což znamená celou obydlenou zemi. Tedy to Boží SLovo smí slyšet skutečně každý.

A tak si zopakujme tři věci:
Důležité je, že jako církev obecná se shodneme ve vyznání víry. V tom, čemu věříme, i skrze různé tradice, kde je vůle k rozhovoru. I skrze různé tradice, jazyky a mluvení o víře.
A tak jako církev, která je pro všechny, působí na celém světě a je posvěcena samotným Bohem v Kristu a provázena Duchem a jeho dary, máme zkoumat ta proroctví, podobenství, slova moudrosti, aby se všem dostalo poučení, a povzbuzení, také i ujištění a uklidnění. O taková moudrá slova a neváhám říci zjevení stojí za to prosit.
A to tehdy, když se scházíme jako církev svatá ne sama ze sebe, ale posvěcená samotným Pánem Bohem.

Zde to všecko můžeme poznávat. Pánu Bohu za to díky a nám odvahu.

Přímluvné modlitby + modlitba Páně.

Ohlášky: Pro individuální duchovní péči zůstávají naše setkání v týdnu. V pondělí v poledne se církve v České republice připojují k minutě ticha za všechny oběti pandemie.

Slovo na cestu: Ž 62 V Bohu je má spása, moje sláva, má pevná skála, v Bohu je skrýše má! V každý čas na něj, lide, spoléhejte, před Bohem, naší skrýší, své srdce vylijte!

Požehnání