Neděle Rogate 9. 5. 2021

Uvítání: Ž 95:1-7 Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy, vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů! Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy. On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu. Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce. Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou.

Uvítání

Vstupní modlitba: Pane Bože, tobě děkujeme za nový den, který máme od tebe. Děkujeme ti za to, že ty nás vedeš i časem nejistým nebo chvílemi, kdy my si klademe různé otázky. A tobě děkujeme, že můžeme k tobě přijít a v tebe složit svou naději a důvěru a prosíme: Provázej nás i naše společenství v tom všem, co prožíváme před tebou jednotlivě i jako rodiny a o tobě že smíme vydávat svědectví. Děkujeme ti, že nás také provázíš jako sbor a dej nám dnes zaslechnout, co pro nás, Pane, máš. Amen.

Píseň: 442

První čtení: Ex 32:7-14

Píseň: 623

Druhé čtení: Sír 35:16-22a.

Píseň: 158

Kázání: 1Tm 2:1-6a. Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny.

Milé sestry a milí bratří, pokoj vám.
Ze svědectví Sírachovcova jsme četli o Boží spravedlnosti. A je to pro nás možná trochu zvláštní pohled: Mluví se zde o služebnících Hospodinových a oproti nim o lidech nemilosrdných. Tedy stojí zde naproti sobě ten, kdo slouží Pánu Bohu či jej poslouchá, a pak někdo, kdo je nemilosrdný a možná i Božím věrným škodí. Když se nad tím jako křesťané zamyslíme, a navíc můžete i vzpomenout svých zkušeností z dob minulých, asi bychom chápali, že se v situaci jistého rozdělení nebo nebezpečí zde může objevit i prostor k pochybám, jakým byli vystaveni Izraelci na poušti. Zde se objevuje i prostor k pochybám, jak je to dnes s tou Boží spravedlností. Četli jsme příběh z knihy Exodus – Mojžíš se dlouho nevrací z hory Sinai, kdoví, jestli ho tam něco nesežralo, a tak je potřeba nějaká opora. Áron, paradoxně budoucí zakladatel kněžského rodu, se dá přemluvit k tomu, aby odlil býčka (vůbec sochy dobytka představují různé pohanské bohy, bohy té doby, zejména bohy úrody a plodnosti) a říká se tu: Toto je Hospodin, který tě vyvedl ze země egyptské! Toto se říká nad tím býčkem vytvořeným lidskýma rukama. Tak tady bustu Jana Amose Komenského asi za Pána Boha nezaměníme a uctívat ho nebudeme, ale je občas dobré si položit otázku, v co doufáme. A když se nám zdá, že vše nejede podle jízdního řádu, je dobré nepanikařit; jak říká Job, je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina (Pl 3:26).

Apoštol či spíše jeho následník píše mladému Timoteovi, podle tradice snad biskupovi v Efesu, do situace, která je velmi podobná té naší: Timoteus jako křesťanský svědek ve většinově pohanské či křesťanské víře nenakloněné společnosti potřebuje povzbuzení. I my jako křesťanský sbor potřebujeme povzbuzení: Apoštol zmiňuje přímluvné modlitby. A za jakým účelem? Abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. Zní tu další předpoklad misie: V apoštolově době šlo jistě o varování se třeba vzpoury. Možná nám něco říká třeba Spartakovo povstání (r. 73 př. n. l., největší povstání otroků). Ale v tom verši, že máme žít tiše a klidně a zbožně před mocnými, nemusíme hledat jenom politiku. Jde o náš život. O náš křesťanský život. O náš život víry, o náš život na svědectví okolnímu světu. Třeba v tom, jak se dokážeme otevřít druhým lidem. V tom, jak jednáme se sousedy. Čeho dobrého si na nás druzí lidé mohou všimnout. A později třeba přijmou i naše pozvání.
Další verš nám potvrzuje tuto nenápadnou misii: To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Aby k němu skrze tato naše svědectví lidé došli. Hlásej evangelium v každý čas a pokud je to nezbytné, užij i slov, říkal prý sv. František z Asissi. Ale chce to čas:

Když tedy se ptáme po naději a hledáme ji, z prvního čtení jsme se dozvěděli, jak to může vypadat, když je člověk vůči Pánu Bohu netrpělivý. Co když Mojžíše něco sežralo, uděláme si náhradu. Tam je zajímavé, že neříkají, že mají jiného boha, ale že ve formě té sochy se zjevuje Hospodin! A tu máme vědět, že důvěra v Pána Boha je právě v té neviditelnosti. Pána Boha nemůžeme nacpat do krabice s tím, co vidíme a co si dokážeme představit.

Sírachovec nás ubezpečuje o Boží spravedlnosti, abychom nemalomyslněli – Hospodin má vše skutečně v rukou. Budeme o tom i zpívat.

A apoštolové nám jako církvi dávají povzbuzení: K modlitbám za všechny lidi a za vládce. Možná už se dnes nedíváme moc ani na televizi, ani v neděli, abychom se nerozčílili – a pokud ano, já osobně to obdivuji. Ovšem pokud máme mít ty dobré podmínky jako církev Kristova, jsou takové modlitby dobré. Je znám dopis právníka Plinia Mladšího císaři Trajánovi (konec 1. století) – vyslýchali nějakou křesťanku, které říkali diakonka, a i když ji mučili, nedostali z ní nic víc, než že se v první den týdne scházejí, modlí se a slibují si, že budou jednat podle zákona a dobrého svědomí. – A teď se vraťme k tomu apoštolskému listu: Víme, co máme dělat. A co je za tím? Jaká je motivace křesťana?
To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. - Tedy spása a poznání Boha. A abychom věděli proč: Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny. Vyznání víry.

Slyšeli jsme tedy o lidských příkladech ze Starého Zákona a Boží spravedlnosti, na kterou se můžeme spolehnout. Sírachovec nám připomíná, abychom proto nemalomyslněli. A první církev zachovala svědectví, že to všechno má smysl.

Za to se modleme.

Píseň: 355

Přímluvné modlitby + modlitba Páně.

Slovo na cestu: 2Kor Budu přebývat a procházet se mezi nimi, oni budou mým lidem a já budu jejich Bohem - Když máme tedy taková zaslíbení, moji nejmilejší, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží.

Požehnání

Píseň: 489