Bohoslužby neděle po Zjevení dne 9. 1.

Nahrávka bohoslužeb se nachází zde.

Vstupní Slovo

Píseň: 2 5 5 Jezu Kriste, Synu Boží

Modlitba: zpěvník č. 244

Čtení: Gn 3:14a.15 I řekl Hospodin hadovi: „Buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“

Píseň: 4 7 7 Jdu klanět se ti k jeslím sám

Kázání: Mt 2:1-23

Píseň: 4 9 0 Když se Pán Ježíš narodil

Kázání: Nepřispívám. Raději dám na kočky a psy, ti si sami pomoci nemohou, napsala jedna dobrá duše jako komentář na internetu k Tříkrálové sbírce. A z podobných důvodů jsme slavili svátek Tří králů a dnes si připomínáme první neděli po Zjevení Páně, protože se zde ukazuje, jak se zjevuje Bůh v Kristu.

Je to napínavé! Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za protektorátní vlády, jejíž členové nebo spíš jedna rodina mezi sebou neustále soupeřili o moc, nikdo by o tom nevěděl. Jednak nikdo nedával oznámení o narození dítěte do novin a pak žádné noviny ani tehdy nebyly. Ovšem hlásné trouby se objeví ze zcela nečekané strany: Objevili se tu pohanští hvězdáři, kteří ale současně znali dávná proroctví! Přišli do Jeruzaléma a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Tehdejší takzvanou betlémskou hvězdu spatřili ve znamení Ryb, což údajně bylo znamení posledního času.

Tedy tito mudrci z východu přišli na západ a nenapadlo je nic lepšího než pátrat v hlavním městě. Když to uslyšel Herodes, lze předpokládat, že mudrců bylo víc než obvykle uvádění tři králové. Tři astrologové by se v Jeruzalémě lehce ztratili. A pokud máte na dveřích už křídou napsáno K + M + B, vězte, že to nepsal Kašpar, Melichar a Baltazar, ale jde o latinský text Christus haec mansionem benedicat, Kristus ať žehná tomuto domu.

Vraťme se hledat mudrce z východu: Ti mezitím znepokojili Heroda i celý Jeruzalém. Herodes se jako každý despota bál o život a obyvatelé Jeruzaléma? Ti četli stará Písma – a pak byli velmi překvapeni, když se měla naplnit, poznamenávají vtipně pisatelé misijního kalendáře Dobrá setba. A Herodes, aby nezůstal nikomu nic dlužen, svolal všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: ‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele,‘“ uvádějí citát z proroka Micheáše (5:1). Tehdy Herodes tajně povolal mudrce (kde je našel? Nevíme. Vidíme jenom, že jako vládce se bojí.). Podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma se zpravodajským úkolem. Počítal ve své pýše nebo možná strachu s tím, že cizí návštěvníci, s nimiž se vidí poprvé v životě, z něj budou mít respekt a prostě jej poslechnou. – Tyto východňáry skutečně vede hvězda až nad místo, kde leží ten nově narozený Král. Zaradovali se a vešli do domu. Zajímavá podrobnost. Navzdory lidovým koledám se tedy mudrci nepotkávají s pastýři u jeslí, ale v domě. Asi už pominulo sčítání lidu, kvůli němuž byl v Betlémě takový nával, a Josef s Marií našli místo u svých příbuzných. Navíc podle některých komentátorů mezi Lk 2 (evangelium o narození Páně) a Mt 2 (dnešní text včetně útěku do Egypta) mohly uplynout až tři roky.

Cizinci vcházejí do domu, radují se, vidí dítě s Marií (kde je Josef? Možná v práci), klanějí se a obětují dary. Co na to říká Maria, zbožná židovka, Písmo nezmiňuje. A ještě štěstí, že mudrci mají v noci prorocký sen, aby se nevraceli k Herodovi, a tedy jinudy odcestovali do své země. Nebezpečí stále trvá, anděl se ukazuje tentokrát Josefovi: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Egypt je sice mocnost pohanská a protiizraelská, ale nějakým zvláštním způsobem už od Abrahama skýtá úkryt, když v zaslíbené zemi není bezpečno. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka Izaiáše: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘ Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, nastává vraždění neviňátek. Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: ‚Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.‘ Chvil, kdy šíleným ideologiím jsou obětovány děti, je bohužel v historii více. Zbývá jen doufat a jak později napíše apoštol Pavel, naděje neklame. (Řm 5:5) Ale když Herodes umřel, hle, zase anděl – a Josef s rodinou se mohou vrátit domů. Tradice říká, že dary od mudrců prodali, aby měli na obživu v Egyptě. Svatá rodina se vrací do Izraele, ale zde ještě vládne Archelaos (syn toho, který vraždil neviňátka – a neví se, co můžeme čekat), a tak Josef nabere zatáčku na Nazaret – aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.
A co tento dobrodružný cestopis přináší: Spasitel se rodí jako obyčejný člověk mezi obyčejnými lidmi. Na jeho důležitost ukazují lidé, od nichž bychom to nečekali. Andělé, tedy poslové, pastýři, cizinci se zvláštním proroctvím, vlastně i Josef a Maria, na něž se zaměřují tu Matoušovo, tu Lukášovo evangelium.

Milý salesiánský kněz Láďa Heryán vykládá dnešní čtení takto: Všichni máme duchovní potřeby. Ale dost často je namísto jejich prožívání něčím zalepíme. A důležité není náboženství, ale život. Nemusíme teď přemýšlet, k čemu asi sloužilo zlato, kadidlo a myrha, ale když si dnešní den v životě Pána Ježíše připomínáme, tu se zamysleme, co znamená ten svátek pro nás. A určitě není na škodu se znovu ptát, kdo je Pán Ježíš.

Vánoční příběh nám předkládá situaci tíživou pro židovský lid v době římské říše. Kdykoli mohlo dojít ke zvratu. To vidíme na tom Herodovi. Vysvoboditele. Proto se svědkové narození Páně radují, když se dočkali Mesiáše. Toho, který nastolí spravedlnost. Sami jej můžeme následovat v tom, co později kázal, učil a činil.

A čím je tento okamžik pro tři krále? Ukazují nám, že ke Kristu se obrátí i cizí národy, když je k tomu vhodná chvíle. A přinesli tři dary, jejichž výkladem se nemusíme zabývat, ale vidíme, že to byly dary dost vzácné. A přesto nebo právě proto jim stálo za to jít dalekou cestu.

Co z toho platí pro nás: Pán Bůh nedělá z lidí loutky. Bohužel se to někdy zvrtne, když despota pronásleduje malé děti nebo se tiskový mluvčí opije a dostane se do novin. Ale přesto Pán Bůh činí své služebníky, anděly na tomto světě, aby se občas dějiny pohnuly správným směrem. A pokud cítíme hlad a žízeň našeho ducha, nebojme se přijít se žádostí o pomoc. Tak se staň.

Modlitba: zpěvník č. 768

Vyznání víry

Pozdrav pokoje

Píseň: 7 1 8 Můj Bůh je můj štít

Ohlášky

Přímluvy + modlitba Páně

Slovo na cestu

Požehnání

Píseň: 4 8 3 Slyš, jaká to libá píseň