Bohoslužby dne 11. února, neděle masopustní (Quinquagesima, 50 dní do Velikonoc)

Introit: Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu. Žalm 31:3 pro dnešní neděli
Apoštolský pozdrav
Písně: 168 Zpívejte, čest vzdejte
650 Začnem píseň novou: Autorem je Matěj Václav Šteyer (1630-1692), katolický, jezuitský autor, jazykový brusič. Je autorem zpěvníku Kancionál český, kde v tehdejší době po Bílé Hoře uchoval různé protestantské písně (včetně této), třeba ve své adaptaci nebo i pod jiným názvem, a mezi nimi také žalmy Jiříka Strejce, významného učitele jednoty bratrské.

Čtení: Žalm 98

Text dnešního zvěstování: Sk 18:1-11
Potom odešel Pavel z Athén a přišel do Korintu. Tam se setkal s jedním Židem, který se jmenoval Akvila a pocházel z Pontu. Nedávno přišel se svou manželkou Priscillou z Itálie, protože císař Klaudius vydal rozkaz, aby všichni Židé opustili Řím. Pavel se s nimi sblížil, zůstal u nich a pracoval s nimi, poněvadž měli stejné řemeslo – dělali stany. Každou sobotu mluvil v synagóze a snažil se získat židy i pohany. A když přišli z Makedonie Silas a Timoteus, věnoval se Pavel zcela kázání a dokazoval židům, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš. Židé se však proti Pavlovi postavili a rouhali se. Proto setřásl prach ze svého roucha a řekl: „Vy sami jste odpovědni za svou záhubu. Já jsem vůči vám bez viny a od této chvíle se obrátím k pohanům.“ Odešel ze synagógy a působil v sousedním domě Tita Justa, pohana, který uvěřil v Hospodina. Představený synagógy Krispus a všichni, kteří byli v jeho domě, uvěřili Pánu; také mnozí z Korinťanů, kteří Pavla poslouchali, uvěřili a dali se pokřtít. Jedné noci měl Pavel vidění, v němž mu Pán řekl: „Neboj se! Mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo ti neublíží. Mnozí v tomto městě patří k mému lidu.“ A tak tam Pavel zůstal jeden a půl roku a učil je Božímu slovu.

Milé sestry a milí bratří,
apoštola Pavla sledujeme na jeho cestách po Řecku. Z Athén do Korintu je to dnes 83 km po pobřežní dálnici. Nevíme, jak dlouho mu cesta trvala, Lukáš to ve Skutcích neuvádí. V Pavlově příběhu se tak děje poté, co se zázračně dostal z vězení ve Filipis. O tom jsme slyšeli minule. Přišel tedy z Athén do Korintu. Zde je chrám bohyně Afrodité a součástí tohoto kultu bylo různé požitkářství. Korint by rozhodně nebyl místem pro asketického mnicha či poustevníka typu Jana Křtitele.
Ne tak pro apoštola Pavla – ten se na své misii řeckým pohanům nevyhýbá ani takovémuto prostředí. A právě v tomto živém velkoměstě, které také bylo centrem obchodu dokonce se dvěma přístavy, se setkávaly a střetávaly různé kulty, takže čteme, že tamní obyvatelé byli zvyklí naslouchat různým myšlenkám, zabývat se jimi a diskutovat o nich. Bylo to o dost jiné než předtím v Efesu. Korint byl, řečeno dnešním jazykem, kosmopolitní metropolí.
A Pavlovými průvodci, ochránci a mecenáši jsou zde Řek Akvilla z Pontu, oblasti, odkud pocházel i apoštol Pavel. Akvilla se později vystěhoval z Říma i se svou manželkou Priscillou. A právě v jejich dílně si Pavel vydělává tím, že šije stany. Měl tak i další zkušenost civilního zaměstnání, které bylo zřejmě i jeho původním povoláním. Měl přitom také další příležitost, další pole působnosti ke svědectví svým životem. Někdy to dnes v církvi chybí.
Pavel také káže v synagoze zdejším židům a kromě toho také rozmlouvá s řeckými pohany. Nějak sice měli povědomí o bájích a olympských bozích, ale v mnohém byla Pavlova situace podobná nám dnes: Jeho okolí nepěstovalo žádné velké náboženské porozumění. To, co dnes známe jako staré řecké báje a pověsti, bylo asi na úrovni dnešních oslav státních svátků. Je zde určitá pieta a úcta, ale v běžném životě ta výročí asi nijak zvlášť neprožíváme. A tak podobně se tehdejší Řekové vztahovali k olympským bohům. Pavel se pak ocitl v situaci, kdy jej místní židé nepřijali, a tak se obrací se svým kázáním právě k těmto řeckým pohanům.
A jen abychom věděli, co se dělo s Pavlem dál, ten poté působil i v domě pohana Tita Justa, který uvěřil. Kázal zde pak ještě rok a půl a čekal na Silase a Timotea. Kromě své kazatelské činnosti odsud z Korintu také píše 1. list Tesalonickým.
Jak můžeme být Pavlovi podobni: Pavel jistě nebyl při svých cestách a misijní činnosti v lehké pozici. Mezi řeckými pohany, kam nesl úplně novou a jinou zvěst. A i mezi místními usazenými židy, když kázal v jejich synagogách o Pánu Ježíši a o vzkříšení. V tom všem je naše situace velmi podobná. V mnohém začínáme od nuly, v mnohém začínáme stále znova. A mnohé tyto věci nám naše okolí nemusí ihned nebo vůbec uvěřit. Ale spolu s tím je to svědectví také důležité v mezilidských vztazích, v odpuštění a v chuti, síle a umění nově začínat. Také i proto, že už máme daleko jiné možnosti než apoštol Pavel a přesto mnohé věci rychle považujeme za samozřejmé nebo si o ně neumíme říci.
Apoštol Pavel často odznova začínal se svým zvěstováním, my můžeme také odznova začínat se svým úsilím na každý den a pozvat k němu i další.
A tak ve všem co je nám zde svěřeno nebo kdekoli se nacházíme ve svém zaměstnání, zkusme kolem sebe rozšířit a vytvořit podobné duchovní centrum jako Pavel v dílně Priscilly a Akvily. Nebo se sami staňme takovými Priscillou či Akvilou a také svou prací se snažme ukazovat na Pána Ježíše. On sám řekl, že jej najdeme právě ve svých bližních. Prosme proto o tuto vzájemnost, pomoc a posilu. Je to cesta otevřená a možná pro každého z nás, ať jsme již v práci nebo doma. To, co je pravé a ryzí, z nás bude zářit. Pán řekl Pavlovi a říká i nám: „Neboj se a nemlč, já jsem s tebou.“ Modleme se.

Píseň: Sv 86 Chvála